Titulek neodkazuje na píseň popové kapely Chinaski, ale je klasickým povzdechem pamětníka nad aktuálně panujícími mravy. Na Neviditelném psu vyšly dva příspěvky k debatě o Exodu z NDR ¹ a oba se zabývaly subjektivně užitečnostní teorií.² To byla (také) „pohozená kolečková brusle“ (copyright Loki_F) pro sektu marxistů. Měli vystoupit na obranu učení Karla Marxe, který je pro masy symbolem pracovní teorie hodnoty. Výsledek je naprosté zklamání! Pod oběma články se objevilo jméno K. Marxe všeho všudy v šesti případech. Pět příspěvků bylo obsahově zcela nesprávných a jeden nesprávný. Jediný chvalozpěv „dovolím si podotknout, že Marxův Kapitál je fenomenální dílo, ovšem cca 200 let staré, jeho výklad dnešníma očiskama je nemožný“ a mylný!

Upozornění: článek rozhodně není určen osobám, které mají nutkání nadávat jiným lidem, potřebu diskutovat témata mimo předmět tohoto článku nebo považují ekonomii za pavědu. Toto je ekonomický článek.

Klasikové ekonomie uměli vyřešit mnoho velmi složitých problémů. Nedokázali si překvapivě poradit s „paradoxem hodnoty“: voda je užitečnější než diamant a je levnější. Tak rozlišovali mezi hodnotou „užitnou“ a „směnnou“. Roku 1817 David Ricardo ³ publikoval Principy, ve kterých formuloval pracovní teorii hodnoty: „pouze práce je konečným zdrojem hodnoty a pouze náklady práce jsou mírou hodnoty“. Svět je občas zábavný. Největší obhájce kapitalismu svojí doby položil základy teorie vykořisťování. Avšak D. Ricardo byl ryzí vědec a podrobil pracovní teorii hodnoty testu. Zjistil, že změna míry zisku povede ke změně relativních cen při nezměněných mzdových sazbách. Jev nazval „podivným efektem“. Dnes je úkaz v ekonomické hantýrce známý jako „Ricardův efekt“ (pocta géniovi od F. A. von Hayeka). Roku 1867 K. Marx ⁴ publikoval Kapitál. Objevil Ricardův efekt a měl ambici opravit teorii „největšího z ekonomů“, jak nazýval D. Ricarda.

Některé opravné pokusy byly velmi originální (neproduktivní minulá práce, hodnota daná reprodukcí pracovní síly nebo organická skladba kapitálu) a všechny měly jediný cíl. Dokázat zbytečnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků prostřednictvím zákona nadhodnoty. Takto dospěl k slavnému vzorci O = c + v + m, kde „O“ je hodnota zboží, „c“ je hodnota budov, strojů a zařízení vytvořená minulou prací, které se při výrobě opotřebují a tím se jejich hodnota „přenáší“ na vyráběné zboží. „Nová“ hodnota vytvářená současnou prací je „v + m“, kde „v“ je hodnota pracovní síly (mzda dělníka) a „m“ je nadhodnota (zisk kapitalisty). Nadhodnota představuje v pojetí K. Marxe nezaplacenou práci dělníka, kterou si ponechá kapitalista, aby ho vykořisťoval, protože je to „organickou a neoddělitelnou“ součástí kapitalismu. Teorie nadhodnoty je originálním pokusem o matematický zápis prastaré moudrosti, že bez práce nejsou koláče a ukazuje rozdělení příjmů mezi kapitál, mzdy a zisky. Odvodit z formálního zápisu zbytečnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků vedlo k naprostému metodologickému fiasku. Paul Samuelson (Nobelova cena za ekonomii za rok 1970) vyslovil poněkud příkré hodnocení, že „v ekonomii je Karel Marx ricardiánec druhořadého významu“. Nejhorší mělo přijít záhy!

Roku 1871 Angličan William Stanley Jevons publikoval Teorii, Rakušan Carl Menger publikoval Principy a roku 1874 Francouz Léon Walras publikoval Principy. Všichni tři nezávisle na sobě objevili teorii mezní užitečnosti. Vyřešili paradox vody a diamantu. Položili dotazy: Kdo hodnotí situaci? O které jednotce vody se bavíme, a kterém diamantu se bavíme? Na poušti je diamant bezcenný. Rázem byl středem ekonomického dramatu zákazník se svým subjektivním hodnocením a je jím dodnes. Konec konců, věta: „Koně! Mé království za koně“ dokazuje, že William Shakespeare zjevně chápal teorii mezní užitečnosti. Dokonce 280 roků před jmenovanými velikány. K. Marx na marginalistickou revoluci nijak nereagoval.

Roku 1884 Rakušan Eugen von Böhm-Bawerk publikoval Dějiny a kritiku, kde v pasážích věnovaných K. Marxovi a Johannu Karlu Rodbertusovi (jeho verze pracovní teorie hodnoty je o třídu lepší Marxovy) napsal nekrolog pracovní teorie hodnoty. Na marxisty měly uvedené události nepatrný dopad, jestli vůbec nějaký. Marxisté se dělí do dvou skupin. První skupina K. Marxe nikdy nečetla (každý čtenář Kapitálu má pro ně pochopení) a jeho dílo zná prostřednictvím druhořadých politruků. Druhá skupina K. Marxe četla, avšak nečetla nic jiného.

Výklad Kapitálu dnešníma očima po 157 letech od vydání je možný bez potíží. John Maynard Keynes hodnotil „historicky významné dílo, a vím také, že mnoho lidí, z nichž ne všechny je nutno řadit k hlupákům, je považují za něco jako kámen mudrců, obsahující inspiraci. Když se na to dílo podívám podrobněji, tak je pro mne nepochopitelné, že může mít takový dopad. Je nudné, zastaralé a akademické polemizování s ním mně připadá jako nevhodné pro daný účel. Ať už je sociologická hodnota Kapitálu jakákoli, jsem si jist, že jeho současná hodnota je s výjimkou náhodných, nekonstruktivních a nesouvislých momentů osvícení nulová“. Oskar Lange hájil Kapitál jako dílo, které „stojí na pronikavé analýze kapitalistických institucí“.

K. Marx analyzoval a chápal kapitalistické instituce a jejich funkce, protože měl ambice postavit komunismus na vědeckých základech. Tím se nekonečně odlišoval od jiných mudrců tehdejších a současných, kteří neztráceli a neztrácejí čas důkladnými a pronikavými analýzami lidského jednání, společenských institucí a jejich funkce. Natož předkládáním důkazů pro svoje tvrzení. Takové drobnosti byli a jsou pod rozlišovací schopnosti revolucionářů. Objevy ve společenských vědách jsou velkou vzácností. Platí bez výjimky, že objev převratný je podezřelý. Obvykle se záhy ukáže, že se mudrcové neseznámili s existujícími znalostmi vůbec anebo jen zčásti, a oživují staré omyly. Případně vysvětlují svoje fantasmagorie záhadnými termíny, protože mašíblové se nezatěžují vymezením terminologie a metody. Charles Fourier, Pierre-Joseph Proudhon, Thorstein Veblen, John Kenneth Galbraith a další zpochybňovali suverenitu spotřebitele, subjektivní hodnocení a obviňovali okolí z nevědeckých postupů. Dnes po nich neštěkne pes. Jejich epigony najdete pod každým ekonomickým článkem používat stejné nástroje a slovník v neztenčené míře. Dílo Karla Marxe čtenáři Neviditelného psa dnes neznají. Aspoň nějaký pokrok.

1 MODRÝ PTÁK: NDR: Exodus – příspěvek k diskusi – dokončení, Neviditelný pes, [cit. 23. září 2024]. Dostupný na World Wide Web:

NDR: Exodus – příspěvek k diskusi – dokončení

2 MODRÝ PTÁK: NDR: Exodus – příspěvek k diskusi – naposledy, Neviditelný pes, [cit. 23. září 2024]. Dostupný na World Wide Web:

NDR: Exodus – příspěvek k diskusi – naposledy

3 MODRÝ PTÁK: Ekonomický nepravidelník II., Neviditelný pes, [cit. 23. září 2024]. Dostupný na World Wide Web:

EKONOMIE: Ekonomický nepravidelník II.

4 MODRÝ PTÁK: Ekonomický nepravidelník IV., Neviditelný pes, [cit. 23. září 2024]. Dostupný na World Wide Web:

EKONOMIE: Ekonomický nepravidelník IV.