Pod článkem Lex OZE III : Občasné zdroje energií nastal unikátní jev. Komentátoři byli v nevídané shodě. Přímočaří vynesli nekompromisní verdikt: žádné dotace OZE, literárně založení vyjádřili stejný obsah květnatěji. Veřejnost nebyla plně v souladu se čtenáři NP. Někteří žurnalisté dokonce znechuceně uváděli, že krácení dotací občasným zdrojům energií je „vítězstvím ideologie nad ochranou životního prostředí“. Následující článek se nebude zabývat „třaskavou kauzalitou“ citovaného výroku, ale zasadí jev dotací do kontextu slova „ideologie“.

Termín ideologie postihl podobný osud jako výraz teorie. Mezi laiky jsou obě slova neoblíbená. Občas se odmítají názorem zabývat, protože je tzv. „ideologický“. Laik chápe termín ideologický jako synonymum slova nesprávný. Ideologie je soustava názorů, postojů, hodnot a idejí při chápání a vysvětlování společenské reality. Stručně řečeno, ideologie je kompas, který umožňuje každému člověku orientaci v dějích a jevech v blízkém nebo vzdáleném okolí.

Představte si ideologii kolektivistickou (cizím slovem holistickou), tzn. kolektiv (jakkoli vymezený) je nadřazen jednotlivci. Pro diskutovaný případ je zcela lhostejná barva ideologie: oranžová, rudá, hnědá, zelená, černá, duhová nebo další barvy. Dotace jsou nenávratně poskytnuté finanční plnění ze státního rozpočtu bez protiplnění. Přímočaře řečeno, stát vynutí platbu od producenta užitečných statků (angličtina má přiléhavé označení good), aby poskytl peněžitý dar producentovi odpadu (angličtina má přiléhavé označení waste). Dotace jsou stavebním kamenem každé kolektivistické ideologie. Odlišují se preferencemi konkrétních oborů. Dotace na občasné zdroje energií určitě schválí kolektivisté zelení. Hnědí je poměří rasově nebo národnostně, rudí třídně, černí svazkově, oranžoví sociálně spravedlivě a duhoví skupinovou identitou. Někteří podle všeho najednou. V souladu s cíli kolektivistické ideologie bude postoj k dotacím ano, ne nebo možná.

Zastánci ideologie vyjádřené francouzskými slovy: laissez faire odmítnou dotace bez výjimky. Jedná se o nástroj, který je v úplném rozporu se všemi hodnotami, postoji, názory a myšlenkami, které představuje ideologie individualistická. Jednotlivec pomáhá jiným lidem z vlastních peněz prostřednictvím charity, nadace nebo sponzorováním. Odměna producentovi odpadu k tíži výrobce užitečných statků je individualistovi nepochopitelná. Kolektivista ji obhajuje veřejným blahem, solidaritou, kohezí nebo protože Brusel. Oba přístupy jsou ideologické, protože reprezentují ideologii.

Ideologie (stejně jako teorie) je užitečný nástroj. Opakem ideologie není „neideologie“. Opakem ideologie je nevědomí ideologie. Vědomí ideologie pomáhá v orientaci a následné soudržnosti nebo nerozpornosti postojů a názorů. To je primární účel ideologie. Individualistická nebo kolektivistická je druhotné. Pan Voda je „člověk neideologický“: v pondělí aplauduje clu, v úterý spílá dotacím, ve středu schvaluje státní fond kinematografie, ve čtvrtek se vzteká nad politickými neziskovkami, v pátek zavádí přímou demokracii, v sobotu zakazuje pochody BFLM+ a v neděli odpočívá s pocitem filosofa. Není ostudou se narodit nevědomý. Je ostudou tak zemřít.