Dřevo je dostupný a mnohostranně použitelný materiál, což při neřízené exploataci lesů v minulosti způsobilo, že přirozená obnova lesů nestačila k jejich zachování. Na úbytek lesů reagovali osvícení vládci jejich legislativní ochranou a postihy za jejich poškození a nepovolenou těžbu dříví. Život ale potvrdil, že pasivní ochrana lesů, byť vynucovaná drakonickými tresty nevede k cíli, pokud nelze dříví ničím jiným nahradit.

Lesnictví vzniklo proto, aby docílilo trvalou rovnováhu mezi produkcí a spotřebou dříví – v soudobé terminologii „trvale udržitelný rozvoj“. Zdánlivě jednoduše to lze dosáhnout, když se každým rokem vykácí jen tolik dříví, kolik za něj přiroste, a holina po těžbě se co nejrychleji zalesní. Realita tak jednoduchá není. V závislosti na věku mají stromy různou dynamiku růstu. Přírůsty se proto zjišťují pro každou věkovou třídu zvlášť, a z přírůstu v nižších věkových třídách se stanovuje výše výchovných těžeb, a z přírůstu ve vyšších věkových třídách výše mýtních těžeb. Protože produkce dříví má být nejen trvale únosná, ale i vyrovnaná, „nemělo by se ročně těžit více, než je součet uvedených druhů těžeb.“ Takto vypočítaná výše těžeb se nazývá etát. Lesní zákony od nepaměti pamatují na tzv. nahodilé těžby, což jsou vývraty větrem, žír hmyzu atd., a pokud „napadne jakákoliv kalamitní těžba“, zastavují se úmyslné těžby, a veškeré výrobní kapacity se přesunou do kalamitních těžeb. Po zpracování kalamitních těžeb lze pokračovat v těžbách úmyslných až do vyčerpání etátu. Vzhledem k tomu, že každá kalamita může (a také je) následována kalamitou hmyzí, toleruje se překročení etátu, pokud je v kalamitní těžbě.

Průběh těžeb dříví v ČR má v letech 1992-2024 zvláštní průběh. Celkově bylo vytěženo 538 423 tis.m³ dříví, ale etát za stejné období činil asi 421 080 tis.m³ (12 760 tis. m³/rok), což znamená, že za 31 let bylo přetěženo 117 343 tis. m³, což je časový předstih těžeb nad těžebními možnostmi nejméně o 9,2 roku. V letech 1988-1990 se těžby pohybovaly kolem etátu, v roce 1991-1996 (v období restitucí) byly zastaveny úmyslné těžby a těžba byla udržována pod úrovní etátu, aby potenciální restituenti neutrpěli újmu navrácením vytěžených porostů. Protože na etát byly nastaveny kapacity dřevozpracujících firem, přispělo šest let těžeb pod etátem k zániku řady z nich. V roce 1997 už byly těžby nad etátem, a stale rostly.

Roční těžby a jejich odchylky od etátu

Z grafu je zjevné, že celkové těžby rostly bez respektování etátu! Graf nemůže vyjádřit fakt, že „bylo rozhodnuto“ část kalamitního dříví nezpracovat, a lesy nechat „přirozenému“ vývoji (přeloženo do češtiny = zajistit, aby kůrovcová kalamita trvala co nejdéle, a umožňovala enormní těžby). Ale nezpracované dříví bylo v Hospodářských plánech zahrnuto v zásobách dříví k těžbě, a jejich ponechání v lese je ve svých důsledcích to samé, jako přetěžba. Další skryté překročení etátu vzniklo vyhlašováním bezzásahových území a Národních parků, protože z těžeb jejich produkční potenciál vypadl, ale v etátu zůstal. Lesní zákon byl hrubě porušován tím, že nebyly zastaveny úmyslné težby ve prospěch uvolnění kapacit pro zpracování kalamity - graf ukazuje že nejprve byla vytěžena úmyslná těžba, a až poté se zpracovávala kalamita, což umožnilo vytěžit v kalamitních letech 80 až 95 % úmyslných težeb. Tak bezprecedentní ignorování Lesního zákona potvrdilo paradigma, „Jen příroda neporušuje své vlastní zákony“.

Drastické přetěžby, nemající obdobu ani za nacistické okupace, mají řadu souvislostí, ze kterých je zřejmé, že současná výše těžeb není nadále udržitelná. Ukazatelem intenzity těžební činnosti je výše těžby v m³/ha. Pro zajímavost, v roce 2007 byla v ČR vykázána těžba 6,98 m³/ha, a tímto výsledkem patřila mezi „top five“ v Evropě. Hodnota z roku 2020 je prakticky dvojnásobná, což signalizuje, že tak vysoké těžby nemohou být do budoucna udržitelné, a že „doba dřevěná“ končí!

Průběh intenzity těžeb dříví v m³/ha

Trvalost a vyrovnanost produkce by měla zajistit Normalita věkových tříd, ale tabulka dokumentuje, že „normalita je zcela nenormální“, z čehož vyplývá, že žádná šance na pokračování vysokých těžeb „trvalých a vyrovnaných“ není!

Historický průběh normality a současná odchylka od ní

Holina po těžbě 2,3 % porostní půdy (tj. 61 571 ha) nebyla nikdy za celou historii ČR dosažena! V prvních čtyřech věkových třídách chybí 297 247 ha porostů, pátá třída s minimálním plošným přebytkem nic nezachrání, a v posledních dvou věkových třídách jsou obvykle zařazeny ochranné lesy, ve kterých se netěží. I laikovi musí být jasné, že při růstu holin po těžbě a současné věkové struktuře lesů nelze vyrovnanost těžeb udržet! Ale ministr zemědělství Výborný při třetím čtení novely lesního zákona ve sněmovně 23. dubna 2025 uvedl, že je nutné prodloužit lhůty pro zalesnění holin a zajištění kultur (holiny se zvětší, a zajištění kultur prodlouží), a snížit obmýtí na 60 let! (poslední snížení obmýtí bylo nařízeno za nacistické okupace, a to jen na některých hospodářských celcích, a jen ze 100 na 80 let). Vzhledem k současnému stavu lesnictví jsou to naprosto nesmyslná opatření, ale „není slušné“ o tom mluvit, protože by se „vyrojily“ nepříjemné dotazy: co budou dělat školkaři s vypěstovanými sazenicemi, pokud vlastníci lesů odloží zalesňování (zakonzervovat sazenice nelze); kde, a za jaké ceny nakoupí pilaři kulatinu; z čeho budou vyrábět nábytkáři; kde vezmou celulózky vlákninu, když objem výchovných těžeb stále klesá? Žádné rozhovory na téma, jak se české lesnictví vyrovná s následky třiceti let kořistnických těžeb, se nekonaly. Jen nábytkáři dostali první „hraběcí rady“, že „by se mělo více využívat sklo a kov!“ Jak zajímavý obrat od propagace obnovitelných zdrojů!

Lesy poskytují nejen dříví, ale i celospolečenské funkce, a proto byly vždy zvláštním majetkem. Nakládání s nimi nebylo nikdy zcela liberalizováno, a stát si nad nimi vyhradil dozor, bez ohledu na to, kdo je jejich aktuálním vlastníkem. Ani dnes nemůže být stav lesů pouze záležitostí jejich vlastníků a správců, ale musí za něj cítit a nést odpovědnost stát. Navrhovaná novela není v zájmu zlepšení stavu lesa, a ještě nesmyslně zmírňuje požadavky na vlastníky lesů v oblastech, které vyžadují okamžité řešení. To je společensky nepřijatelné selhání funkce státu v péči o lesy, podporující pocit, že novela je výsledkem lobbingu vlastníků lesů.

Bohužel, naděje na rychlé řešení není, protože lesnictví pracuje v časovém horizontu 80-100 let, a proto je třeba se připravit na to, že „doba dřevěná“ bude na dlouho přerušena, a veřejnost bude přesvědčována, že produkce dříví je nedůležitá, ale že máme naprosto nedostatečný počet Národních parků a bezzásahových zón.