LESNICTVÍ: Zametání kůrovce pod koberec
„Když ignorujeme fakta, zpravidla se nám stane, že přijímáme nesprávná opatření.“
Publius (Gaius) Cornelius Tacitus (kolem 55 n. l.–115), římský historik, právník a senátor
Od konce dubna snad nemine den, aby se ve sdělovacích prostředcích „NĚKDO“ rozvážně a rozšafně nevyjadřoval ke kůrovci. Ani se nechce věřit, že když máme přebytek špičkových odborníků na tuto problematiku, mohl stav, v médiích označovaný bombastickými titulky jako katastrofa, apokalypsa, největší kalamita od dob Marie Terezie, vůbec nastat! Zejména, když ještě v prosinci loňského roku media nešetřila chválou, jak se „Lesům v ČR daří“. Oslavné ódy byly sice zjevně motivovány výročím 25 let od založení LČR, nicméně je naprosto zřejmé, že pokud byl roční objem hmyzích nahodilých těžeb (tedy nejen kůrovcových, ale působených veškerým hmyzem) koncem 80. let 0,25 až 0,30 mil. m3 a postupně se dostal na 5,5 mil. m3, není seriozní to označit jen za vliv počasí, důsledek globálních změn klimatu, nedostatku pracovních sil či použít jiný „zastírací“ termín, ale je třeba přiznat, že současný stav, pro který se už vžilo označení kůrovcová kalamita, je krizí řízení lesního hospodářství!
Transformace lesního hospodářství provedená po roce 1990 nerespektovala tradice středoevropského lesnictví a rozmetala resort, který byl silným impériem s vlastními výrobními kapacitami, ověřenou organizační strukturou, semenářským závodem, lesními školkami, byty, vlastní strojírenskou výrobou, výzkumem a učňovským školstvím, na množinu nefunkčních segmentů bez přirozených vazeb. Navíc, aby systém už nebylo možné obnovit, byly rozprodány nemovitosti, jejichž funkční hierarchie se budovala několik set let. Manuálem pro hospodaření LČR se stala „Dřevěná kniha“ a Zákon o státních zakázkách dovedené do absurdity. Ty plní úlohu katechismu, o kterém se nediskutuje, kterému se slepě věří, a pouhé pomyšlení na jeho revizi je neodpustitelné a vede k exkomunikaci.
Pokud nestačilo 25 let nepřetržitého negativního vývoje lesnictví ke korekci systému nastaveného roku 1992, je to důkaz, že systém je nereformovatelný. To si samozřejmě naše politická representace uvědomila a, řečeno vojenskou terminologií, už vypouští kouřovou clonu, pod kterou probíhá přeskupení vojsk k protiútoku. Zatímco se v prvních dnech po „přiznání kalamity“ hovořilo o možnosti vyhlášení nouzového stavu a „případné“ modifikaci zákona o státních zakázkách (jehož rigidní dodržování je podle lesníků jednou z rozhodujících příčin krize lesnictví), minulý čtvrtek už premiér v televizi prohlásil, že zákon je dobrý a firmám vykonávajícím práce pro LČR jen chybí lidé! To je nehoráznost, kterou já osobně už vnímám jako bezostyšné „zametání zásadního problému lesnictví pod koberec“.
Teď se všechny odpovědné instituce tváří, jako že okamžitě, co problém zjistily, začaly úporně jednat. Ale není to tak! Ministerstvo zemědělství vydává od roku 1994 Zprávy o stavu lesního hospodářství České republiky (Zelené zprávy), k dispozici má data ČSÚ, NIL, VÚLHM a prostřednictvím ÚHÚL i údaje z hospodářské evidence. Podkladů k analýze vývojových řad a korekci vývoje tedy existovalo dostatek, a pokud MZe a státní správa lesů nekonaly, neznamená to bohužel nic jiného, než že jim zhoršování stavu lesů nevadilo.
Postoj Ministerstva životního prostředí, které se teď staví do role arbitra, který všechno věděl (už dávno) a na všechno upozorňoval (už dávno), je nepřesvědčivý, protože MŽP má nástroje, aby konalo, a nikoliv jen upozorňovalo. Rozpornost postoje MŽP je dána i osobou náměstka ministra, který před nástupem do funkce působil ve vyšších a nejvyšších pozicích LČR. Musel tedy moc dobře vědět, co se děje a co by se dít mělo, resp. nemělo.
Ministerstvo pro místní rozvoj si rovněž muselo všimnout, že nový systém rozbil sociální strukturu venkova a „vyhnal pracovníky z lesa“. Podivovat se nad tím, že „nejsou lidi“ je proto zjevné farizejství.
A špatné svědomí by měli mít i novináři, „hlídací psi demokracie“, kteří byli asi uvázaní u boudy a probudili se až v dubnu letošního roku. To uviděli kůrovcové holiny až 24. dubna 2018?
Postoj předsedy vlády nijak nepřekvapuje, protože součástí holdingu Agrofert je i firma Uniles, vykonávající práce pro LČR. Udržení dosavadního systému je tedy v jeho zájmu. Překvapit však může postoj vlády a parlamentu. Ale jen trochu. V průběhu uplynutých 25 let provedl NKÚ několik kontrolních akcí u LČR a jejich závěry (signalizující neudržitelný stav) zůstaly bez reakce jak vlády, tak parlamentu. Pokud si uvědomím, že se za stejný čas vystřídalo ve vedení vlády i sněmovny více stran, nemohu si z toho udělat jiný závěr, než že zjevné zhoršování stavu lesů (zejména státních) nevadilo žádné politické straně.
Je tedy zjevné, že přestože je české lesnictví v hluboké krizi, všem politickým stranám to vyhovuje, a zmohou se jen na kosmetické, nic neřešící úpravy. V podstatě dostáváme vzkaz: Kůrovec je zameten pod koberec, zapomeňte na něj!