„Jestliže nemá problém řešení v rámci systému, nejedná se o problém, ale o vadu systému.“ (Francis Fukuyama, americký spisovatel, politolog a filosof)

Každý, kdo se vydržel 16.5.2018 dívat na televizní duel (spíše thriller či horor), ve kterém Martina Spěváčková řídila souboj dřívějšího a současného ministra zemědělství Mariana Jurečky a Jiřího Milka (a jako svědek přihlížel místopředseda Pirátů Radek Holomčík), musel být ohromen tím, jaké podlosti je počasí schopno.

Dřívější ministr snesl spoustu argumentů, jak MZe usilovně bránilo rozvoji kůrovcové kalamity, přesto díky počasí kůrovec zvítězil. Zákeřnost počasí spočívá v tom, že začalo škodlivě působit současně s počátkem transformace lesního hospodářství. Růst kůrovcových těžeb z 0,25 mil. m³ ročně (průměr 80. let) na 5,5 mil. m³ v loňském roce nebyl podle Jurečky v žádném případě důsledkem politického rozhodnutí – zbavit státní lesy vlastních kapacit, jak lze zcela logicky odvodit, ale počasí!

To, že dříve byl kůrovcem napadený strom asanován do tří dnů, zatímco v současnosti na to nestačí tři měsíce, je reálným důsledkem systému výběrových řízení, které jsou součásti pravidel stanovených Lesům České republiky jejich zakladatelem, tj. MZe.

Příznačné pro naši politickou scénu bylo i handrkování, zda se jedná o kalamitu „největší od dob Marie Terezie“, či nikoliv. V situaci, kdy je „Hanibal před branami“, to bylo působivé připomenutí hlavní zásady politika, že svého politického odpůrce musí kopnout do holeně za každou cenu. Nicméně pozornému divákovi nemohlo ujít, že současný ministr (v demisi – jak neopomněl jeho oponent připomenout) považuje za nutné modifikovat po dobu zpracovávání kalamity zákon o státních zakázkách.

„Žába na prameni“ tedy byla konečně identifikována! Ale konec nadějím učinila další přímá i citovaná vyjádření politiků, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že k vyhlášení nouzového či krizového stavu, který by lesníkům umožnil dočasné výjimky ze zákona, nedojde. Uváděné důvody, jako nesystémovost opatření, jeho územní omezenost atd., chabě zakrývají to, že systém výběrových řízení (komplexních zakázek) umožnil přístup soukromých subjektů k dříví ze státních lesů, a to zcela bez rizika, protože odpovědnost za stav lesů zůstává na státu. To je natolik geniální obejití zákazu pronájmu státních lesů (Lesního zákona), že jej politické strany udrží v platnosti, dokud bude ve státních lesích růst poslední strom.

Každý příběh má končit nějakým poučením. Z tohoto je zřejmé, že nikdo za nic nemůže, všichni dělali více, než bylo v jejich silách, za všechno může někdo jiný, ale hlavně počasí. To nemá trestní, odbornou ani politickou odpovědnost, a tak to všichni svorně „shodíme“ na něj. A ještě nesmíme zapomenout „plivnout si“ na předchůdce. To Jurečka nezapomněl, když připomněl vinu našich předchůdců, kteří „sázeli málo smíšených lesů“. To mě inspirovalo k vyhlášení iniciativy, aby všichni ministři pověření vedením ministerstva zodpovědného za lesy museli mít nejen příslušnou politickou příslušnost, ale i „lesnické minimum“. Pro začátek by stačilo absolvování kurzu pro předškoláky v nějakém středisku lesnické pedagogiky.