Podle profesora P. Boettkeho lze v ekonomické vědě identifikovat dva základní přístupy. Zaprvé "hlavní proud", který tvoří to, co je momentálně populární na pěti nejprestižnějších amerických univerzitách a v oborových časopisech. Zadruhé je to "hlavní linie", kterou tvoří celkem kontinuální myšlenková osa vedoucí od Adama Smitha a skotského osvícenství, přes J. B. Saye a F. Bastiata ve Francii, A. Marshalla v Anglii, L. von Misese a F. von Hayeka v Rakousku, M. Friedmana, R. Coase a G. Beckera ve Spojených státech až do dnešních dnů.

Hlavní proud se s hlavní linií občas prolne (v minulosti víc, než je tomu v současné době) a častokrát se už stalo, že hlavní proud uhnul někam úplně jinam, aby se po čase zase vrátil k podstatě. Proto je pro orientaci v ekonomické vědě lepší znát vývoj hlavní linie než se snažit získat přehled o módních tendencích hlavního proudu.

Cílem knihy Ekonomické nepravidelníky, kterou ze svých článků stvořil našemu deníku dobře známý Modrý pták, je seznámit čtenáře právě s hlavní linií ekonomického uvažování. Zcela jistě tedy neodpovídají "moderním výzvám" a dnešní "dynamika doby", která se v hlavním proudu projevuje obratem od hlubin vytváření matematických modelů k hlubinám behavioralismu, stojí proti nim. Ovšem Nepravidelníky přinášejí čtenářům to, co obstálo ve zkoušce času a na čem lze stavět i dnes.

Co se týče obsahové stránky, tak nelze zastírat, že autor píše z pozic klasického liberalismu (kterému se dnes říká libertarianismus) – v příznivém světle představuje přátele svobodného trhu a ironizuje těch několik jeho nepřátel, kteří se do knihy vloudili. Tím se určitě nezavděčí socialistům všech odstínů, ale zase to může být pokládáno za osvěžující závan v dnešní době, kdy je za vrchol objektivity považována nerozhodnost a to, že "všechny názory musejí dostat stejný prostor". Tím myslím, že tuto knihu mohou bez újmy přečíst také "zastánci státních zásahů", protože ironie a kritika v ní směřují více k věci než k osobě autora. Pokud dnešní levicoví intelektuálové hlásají, že všechny názory jsou si na oné pluralitní a multikulturní světové zahrádce rovny, tak tady je zkrátka elegantní a čtivé vyjádření jednoho z nich.

Po věcné stránce bych měl určité výhrady ke kapitole o Velké hospodářské krizi, která v podstatě představuje hlavně "friedmanovský" pohled na věc. Kompletní historie krize by samozřejmě vydala na mnoho svazků a pro stručné shrnutí je vždycky nutné vybrat jen ty momenty, které autor pokládá za nejdůležitější. Ovšem notoricky známý citát A. Mellona, v kontextu, v jakém se v textu objevuje, by ve čtenářích mohl vzbudit mylný dojem o přístupu Hooverovy administrativy. (E. Hoover politiku "deflační očisty" navrhovanou A. Mellonem odmítl a podnikl kroky, kterými ji zcela zvrátil.) Stejně tak destruktivní působení New Dealu je popsáno až příliš stručně na to, aby si čtenář mohl vytvořit informovaný úsudek a věrnější obraz o politických a ekonomických dějích, které světem a Amerikou ve třicátých letech zmítaly.

Mimo uvedených výhrad mohu na ostatní kapitoly s čistým svědomím pět jenom chválu. Hrdinové jsou v nich vyzdvihováni, jak si zasluhují, a zbytek dostává na frak. A to vše vysvětleno na těžko napodobitelných příkladech a příměrech (např. Neviditelná ruka trhu na rozloučenou Marxovi "zazpívala s táborskou kapelou Rapmasters ‚kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp, zase jsem tě dostala jako pokaždé‘ a vrátila se zpátky do pracovního procesu", nebo "rozpočtové transfery svištěly jako vítr z hor").

Samozřejmě pro znalce a pečlivé čtenáře dějin ekonomických teorií je tu jen málo nových poznatků. Ale oni také mohou ocenit, jakým způsobem jsou "staré" poznatky podávány. A ekonomickou osvětu není radno podceňovat.

Jak už kdysi napsal F. Bastiat: "Na druhé straně jsou vědy, které ovlivňují veřejnost jenom natolik, nakolik jim veřejnost porozumí, a odvozují svou působnost nikoliv od znalostí shromážděných několika mimořádně vzdělanými muži, ale od znalostí rozptýlených mezi všemi lidmi… Jsou to právě tyto vědy, o nichž Bentham řekl: ‚Je užitečnější dosáhnout jejich rozšíření než pokroku.‘ Co je platné, pokud velký muž, nebo samotný Bůh, vyhlásí pravidla etiky, pokud budou lidé naplněni chybnými ideami a budou zaměňovat hřích za ctnost? Co je platné, když Adam Smith, Jean-Baptiste Say a … ekonomové všech škol vyhlásí, že vzhledem k obchodním transakcím je svoboda nadřazena donucení, pokud ti, kteří tvoří zákony, i ti, pro které jsou tvořeny, jsou přesvědčeni o opaku?"

Zde je tedy český příspěvek k šíření ekonomických znalostí.

Pozn.: EKonomické nepravidelníky lze koupit na stránkách Stříbrného standardu