Když se někdo chová jako naprostý blbec, říkává se, že má IQ rovnající se inteligenci tykve. Prostě dement. Ovšem jeden blbec – žádný blbec. Pitomost jednotlivce nehraje v celé společnosti tak vekou roli. Začíná-li se však chovat jako „mentálně alternativní“ značná část společnosti, je to na pováženou.

Nejprve bych předeslal, že to není zase tak neobvyklý stav a že jeho za jeho vznikem mohou být i celkem objektivní příčiny. Základní ukázkou určitého postoje a jednání lidí je slavná stať z knihy „Zákony profesora Parkinsona“ (Autor: Cyril Northcote Parkinson –kongeniálně v jednom z posledních vydání ilustroval Vladimír Renčín) o schvalování stavby atomové elektrárny. Příslušná komise schválí prakticky okamžitě výdaj v řádu miliard na elektrárnu. Zaprvé protože většina schvalovatelů přesně neví, co a jak to ta atomová elektrárna jako zařízení technicky je a už vůbec ne, co je potřeba k její výstavbě. Jediná osoba, která to v místnosti ví, chápe, že není schopna v konkrétních podmínkách to těm ostatním vysvětlit. Takže miliardy se schválí šmahem a ta pravá „šavlovačka“ začne při schvalování nákladů na výstavbu úschovny kol. Protože úschovnu kol si každý dokáže představit. Jak vypadá bicykl ví také a komise je tady od toho, aby šetřila. Tak se pohádá o stavbu kůlny. A jak na ní uspořit. Uspořené náklady, to je to důležité. Miliardy se schválily -tedy vlastně vyhodily - a ušetřilo se pár liber (Parkinson byl Angličan) na kůlně.

V našem případě, kterým se začneme zabývat dále, sice někteří, kteří vědí, o co jde, promluvili, ale jen někde na dvorku (mimo vládu a parlament) anebo vzadu (mimo hlavní media), takže je skoro nikdo „nevnímal“.

Postavíme-li problém „z hlavy na nohy“ (anebo obráceně, jak račte), jak říkal Marx o Hegelových teorémech, můžeme si popovídat nikoli o šetření, ale o utrácení. V tomto případě rovnou kradení. Také v něm jde o velké peníze. V poslední době zazmítal mediální sférou skandál zvaný Drobil. V ní jde, anebo má jít o údajných 500 milionů, které se někdo chystal ukrást ze státní kasy.

Protože nikdo z nás skutečně pohromadě pět set milionů neviděl a nemá ani představu, co to vlastně representuje, kolik je to vůbec reálně peněz, zkusme použít obrácené přirovnání metodou profesora Parkinsona. Z neskutečných finančních dálav a milionových a miliardových výšek se snesme na zem.

Představme si, že jsme - tedy jako ČR - jako rozvětvená „rodina“ a máme společné peníze, které spravuje „hlava rodu“. No a najednou chlapeček „M“ přinese informaci, že jiný chlapeček „K“ by za zády anebo s vědomím chlapce „D“ chtěl z „našich peněz“ ukrást no…… místo poněkud nepředstavitelných 500 milionů řekněme představitelných 500 (pět set) korun. Chtěli je ukrást z kasičky označené písmenem „Z“.

Dost velká lumpárna, protože nemáme peněz nazbyt a kdo by chtěl taky mít v rodině nějakého „kradláře“ a vůbec. A navíc tatínek „N“ prý neměl na „M“ čas a vůbec se k věci stavěl laxně a všechny tetky a babky začnou šuškat a ječet, co je to za pořádek, u nás se krade, fúúúj, hanba, to v jiných famíliích nejni…! No, krást se nemá a kdo krade, tak patří do „kreminálu“, jak říkaly naše babičky. O to nic. Jenže ono těch 500 Kč je sice dost, ale v celém rozpočtu rodiny celkem pakatel.

A zatímco kdekdo ječí a morálně se rozhořčuje, v rodinné kase chybí daleko víc. A zrovna z přihrádky „Z“. Jistý chlapec „B“ se přednedávnem spojil s kamarády a úředníky na okrese „B“ a nejen že doteď vydoloval doposud přesně nezjištěnou sumu, ale udělal s jistými neznámými kamarády smlouvu, kterou nás vázal, že rodina bude platit jeho kámošům peníze dalších 20 let. Za dodávky něčeho, co vlastně nepotřebujeme a co nikdo nechtěl.

V reálných penězích to vychází na 700 miliard až 1 bilion. Jistě už víte a když ne, tak vysvětlím, že jde o fotovoltaiku. Ale kolik je to vůbec těch 700 miliard? „Kdo to ví, odpoví mi na otázku co je …miliarda.“

Tak v českém názvosloví (na to upozorňuji zahraniční čtenáře, u nás a v anglofonních zemí stejná slova označují různá velká čísla) je miliarda 1000, slovy tisíc milionů, tedy jednička a za ní devět nul. Takže 700 miliard je 700 000 - sedm set tisíc - milionů. Když převedeme pro názornost 500 milionů na 500 korun, je „jakoby“ jedna miliarda 1000 slovy tisíc korun a 700 miliard je v přepočtu na rodinné poměry 700 000 - tedy slovy sedm set tisíc. Tedy částka, kterou si už většina z nás jakž-takž dokáže reálně představit. Takže k porovnání pro „rodinné poměry“ to stačí.

Takže si představte, že naše rodina, tedy Česká republika, se zmítá vášnivými diskuzemi o tom, že se jim někdo pokoušel vyčórovat z kasy pětistovku a že to asi nebylo poprvé. A nechává ji klidnou, že jí právě někdo vyfouknul 700 tisíc.

Ale ne, že by to lidi nezajímalo. V pátečních Lidových novinách se advokát Václav Vlk zabýval Poučením z korupční aféry a konstatoval že se nejen nic nevyšetřilo, ale ani není žádná chuť to vyšetřovat. Zatímco paní Petruška Šustrová v Posledním slově Drobil podruhé vypráví: „Celé týdny mě potkává stejná situace… s kým si povídám, tem mluví o aféře Drobil-Michálek.„.

Pravda je taková, že článků o úplatcích v ČR a aféře Drobilovi už jsem četl tolik, že kdybych se místo toho učil anglická slovíčka, čtu Guardian v originále. Jen mne fascinuje, že společnost není schopna nějak reálně zpracovat informaci o tom, kolik nás co vlastně stálo. A co je anebo není důležitější. A tak se zabýváme „pětistovkou“ (reálně 500 milionů) a nezajímá nás sedm set tisíc (reálně 700 miliard). Což jen dosvědčuje, že profesor Parkinson měl pravdu. Nad určitou velikost lidé přestávají chápat skutečnost.

Jo a kdybyste chtěli přesněji vědět, co kolik nás vlastně stálo a bude stát zelenými eurohujery a našimi – jistěže nezávislými a poctivými poslanci – prolobbované fotovoltaické šílenství, jak to zdevastuje nás průmysl, kolik lidí díky tomu přijde o práci, protože když se platí drahá elektřina, musí se ušetřit na mzdách a propouštět a podobné informace, kupte si publikaci-sborník textů Fotovoltaika a růst cen elektřiny. Vydanou jako č. 86/2010 nakladatelstvím CEP - Centrum pro politiku a ekonomiku.

Tam to všechno je, jak zpívali V+W - tedy data, fakta a rozbory. Jak říkal Cyril Northcote Parkinson, lidi rozumí drobným, ale ne miliardám. Ovšem někteří, aspoň u nás v Evropě a Česku, možná miliardám rozumí až moc dobře. V brožuře najdete i seznam našich „drahých“ poslanců, kteří nám odhlasovali tuhle zlodějnu.

Doporučuji k četbě našim novinářům a intelektuálním přátelům paní Šustrové. Jen aby to pro ně nebyla příliš složitá a nudná četba. Pozor! Jsou tam grafy a čísla, to nemají mnozí rádi! Fakta vadí v rozletu, že?