Neviditelný pes

KLIMA A VODÍK: Čert aby se v tom vyznal

diskuse (53)

Nejnovější data z osmi lokalit v České republice mají velký význam pro debaty o klimatické změně.

Poznatky týmu z Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, které letos zveřejnil prestižní časopis Journal of Environmental Management, dokládají [1] fakt, že přirozená pastva velkých kopytníků vede k ukládání uhlíku do půd v podobě stabilních organických komplexů. Díky tomu mohly v dobách před expanzí člověka na všech kontinentech žít milionová stáda velkých býložravců, aniž by jejich trávicí procesy zahltily atmosféru planety Země skleníkovými plyny, jak je to dnes klimaalarmisty dáváno za vinu chovům domácího skotu. Jinak řečeno, nejnovější data výzkumu z osmi lokalit v České republice připomínají skutečnost, že přírodní systém, na kterém závisí naše přežití, včetně zdravých půd, jež jsou základem zemědělství, vznikal i díky činnosti velkých kopytníků. A tedy úvahy aktivistů o jejich vybití a hromadném přechodu na bezmasou stravu tak nejsou než příkladem zkratkovitého myšlení, či spíše jen hloupé kecy.

O tom, že některé živočišné druhy dokáží svou aktivitou ve volné přírodě zachytit a do půdy uložit velké množství zlořečeného CO2, hovoří i studie jiných odborníků. V jedné z nich se pozornost vědeckého týmu z Yaleovy univerzity pod vedením profesora Oswalda Schmitze zaměřila [2] na zubra evropského v travnatém pohoří Tarcu z oblasti rumunských jižních Karpat, kam se Světovému fondu pro ochranu přírody (WWF) v roce 2014 podařilo umístit stokusové stádo, které se během deseti let rozrostlo o více než 70 dalších kusů a tvoří tak jednu z největších volně se pohybujících populací zubrů na starém kontinentu. Stádo zubrů pasoucích se aktuálně na 50 km2 zde stimuluje růst rostlin a zajišťuje uhlík uložený v půdě při pastvě. A jak se ukázalo, potenciálně tak zachycuje 2 miliony tun CO2 za rok. Přičemž by tato hodnota měla odpovídat ročním emisím zhruba 1,88 milionu osobních automobilů, v motorech spalujících fosilní paliva.

Ovšem ani s těmi fosilními palivy tomu není tak, jak se nám aktivisté snaží namluvit. Světová spotřeba ropy, jejíž ložiska dle mylných prognóz měla být v nejbližších letech vyčerpána, totiž přes všechny proklamace greendealových ideologů neustále roste. A navzdory tomu, že se v průběhu posledních let mluví o ropném a uhelném zlomu, poptávka po obou palivech neustále stoupá. Přičemž obávané vlny veder a sucha v nejbližších letech mohou způsobit nečekané skoky v poptávce po uhlí tím, že zvýší spotřebu elektřiny a zároveň utlumí její výrobu ve vodních elektrárnách. Na to by EU potřebovala moderní uhelné elektrárny, jako je ta v německém průmyslovém parku Schwarze Pumpe ve Sprembergu. Jenomže i takové řešení naráží [3] na zarputilý odpor aktivistů přesto, že je elektrárna vybavena zařízením pro separaci CO2, v němž se od roku 2008 oxid uhličitý vznikající při spalování uhlí vychytává, stlačuje a zkapalňuje. Avšak ani všelijaké protesty klimatických alarmistů nezmění nic na tom, že poptávka po fosilních palivech, což přiznává [4] i výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatih Birol, v tomto desetiletí zcela jistě dosáhne historického maxima.

Není tak divu, že Spojené státy, kde se zrodilo frakování a boom břidlicového plynu, v posledních letech výrazně posílily svoji těžbu, a to na dosud nebývalou úroveň. Podle společnosti S&P Global Commodity Insights americká těžba ropy ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku dosáhla [5] rekordního množství 13,3 milionů barelů za den, kdy tak Spojené státy vyprodukovaly větší množství ropy, než jiné země v dosavadní historii její těžby. Americkou produkci zajišťují především těžaři břidlicové ropy v Texasu a v Permské pánvi v Novém Mexiku. Díky nebývale zde rostoucí těžbě tak exportují USA takové množství ropy, rafinovaných produktů a zkapalněného zemního plynu, jako Saúdská Arábie, nebo Rusko. Za prudkým nárůstem americké těžby stojí především nové technologie, které těžařům umožnily zvýšit efektivitu těžby, ale i nové vrtné techniky, které těžbu ropy a plynu z břidlic výrazně zjednodušily. Z čehož se Evropská unie nikterak nepoučila a obrovské zásoby zemního plynu v břidlicích pod našima nohama, přes všechen technologický pokrok, zůstávají ležet ladem. Ale zůstává otázkou, zda leží ladem i na Ukrajině (ta požádala o členství v EU v únoru 2022), která je v oblasti navyšování domácí těžby [6] zemního plynu aktivnější a státní i soukromé společnosti dělají vše pro zásobování Ukrajiny vlastním plynem.

Ostatně je známo, že v roce 2013 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu tehdejší představitelé Ukrajiny, nizozemský premiér Mark Rutte a Peter Voser, šéf firmy Royal Dutch Shell, podepsali dohodu [7] o těžbě ukrajinského břidlicového plynu. Ukrajinská vláda tehdy očekávala, že bude možné ze zdejších ložisek těžit 10 až 15 miliard kubických metrů (bcm) ročně, přičemž smlouva s Royal Dutch Shell hovořila o společném využití ložisek, především v oblasti Doněcku a Charkova, po dobu 50ti let. O ukrajinské zásoby břidlicového plynu byl v té době mezi světovými těžařskými společnostmi obrovský zájem, neboť spolu s Francií má patřit Ukrajina k evropským zemím s největšími zásobami této suroviny. Ovšem o ukrajinská břidlicová ložiska mělo zájem [8] rovněž Rusko a mluvilo se tehdy také o tom, že by se mohlo pokusit západní vliv z oblasti vytlačit. Neboť technologií pro těžbu z břidlic ruské firmy podle analytiků disponovaly a ropu i plyn z takovýchto ložisek (i když v daleko menším měřítku než ve Spojených státech) už několik let těžily.

Inu, ropa a zemní plyn budou zdrojem energie ještě hodně dlouho, jak účastníky konference Energy Asia v malajsijském hlavním městě Kuala Lumpuru upozorňovali [9] představitelé energetického průmyslu. „Přechod na čistou energii bude trvat mnohem déle, bude stát mnohem více peněz a budou zapotřebí technologie, které ještě ani neexistují,“ dodal k tomu John Hess, generální ředitel přední nezávislé energetické společnosti Hess Corporation. Přičemž se předpokládá, že „kapalné látky zůstanou hlavním světovým zdrojem energie i v roce 2050, a to i v případě, že se růst poptávky po roce 2025 zpomalí,“ jak říká [10] Erin McGrathová, hlavní poradkyně ropného gigantu ExxonMobil, dnes největšího producenta ropy, který nárůst poptávky očekává ze strany rozvíjejících se trhů v Asii, Africe, na Blízkém východě a v Latinské Americe. Pokud jde o trh se zkapalněným plynem, ten byl loni tažen hlavně Čínou, Indií, Koreou, Japonskem a Vietnamem. Přičemž poptávka po ropě a zemním plynu v Asii má zesílit natolik, že v tomto ohledu na konci letošního roku předstihne Evropu a Spojené státy.

S růstem poptávky po fosilních palivech se však nehodlá smířit vedení Evropské unie a za prioritní prohlásilo obnovitelné zdroje energie (OZE). Velké naděje sektoru obnovitelných energií se pak upínají k výrobě a skladování zeleného vodíku, který se má stát hlavní formou ukládání energie z větrných a solárních parků pro její pozdější využití. Toto řešení se však mnoha expertům jeví jako nekonkurenceschopné a příliš drahé a tak volají po novém řešení dlouhodobého skladování energie, které bude levnější než vodíková cesta. Přesto však má v Evropské unii vodík představovat další krok k dekarbonizaci, kdy nebude jen čistým palivem, ale i médiem pro skladování energie v bezuhlíkové ekonomice.

Evropská unie hodlá do roku 2030 produkovat nejméně 10 milionů tun vodíku ročně, k čemuž přistupuje každým rokem dovoz o stejném objemu, kdy má postupně vodík nahradit [11] zemní plyn, uhlí i ropu. Což bude hodně drahá záležitost, když má vodík jen třetinovou výhřevnost na jednotku objemu oproti plynu a k přesunu stejného množství energie je pak třeba přepravit třikrát tolik vodíku než zemního plynu. Přes všechny problémy s jeho skladováním a přepravou je však zelenému vodíku před zemním plynem bruselskými úředníky dávána přednost, jelikož při spalování vodíku vedle energetického zisku vzniká jen čistá voda.

Ale o nástupu dosud kontroverzního vodíku a s tím spojených zajímavých faktech si povíme něco příště, v pokračování tohoto článku, neboť příliš dlouhý text některé čtenáře, jak už to tak bývá, unavuje.

Odkazy na zdroje:

[1]https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/biologicko-ekologicke-vedy/Navrat-velkych-kopytniku-prispiva-ke-zmirneni-klimaticke-zmeny/

[2]https://www.theguardian.com/environment/article/2024/may/15/bison-romania-tarcu-2m-cars-carbon-dioxide-emissions-aoe

[3]https://www.energievednevnoci.cz/clanek/240-schwarze-pumpe-ccs/

[4]https://www.euro.cz/clanky/poptavka-po-rope-plynu-a-uhli-dosahne-vrcholu-do-roku-2030-stale-to-ale-nestaci-na-pozadovane-zpomaleni-globalniho-oteplovani-tvrdi-sef-iea/

[5]https://www.euro.cz/clanky/ani-rusko-ani-saudska-arabie-nejvetsim-svetovym-tezarem-ropy-jsou-aktualne-spojene-staty-americke-ceny-paliv-diky-tomu-klesly/

[6]https://oenergetice.cz/plyn/ukrajina-navysuje-tezbu-plynu-chce-se-zbavit-zavislosti-na-dovozu

[7]https://www.irozhlas.cz/ekonomika/ukrajina-se-dohodla-s-firmou-shell-na-tezbe-bridlicoveho-plynu-vydela-i-prezidentova-rodina_201301251443_mkaspar

[8] https://www.enviweb.cz/99241

[9]https://www.euro.cz/clanky/rope-ani-plynu-zdaleka-neodzvonilo-hlavnim-zdrojem-energie-budou-podle-lidi-z-branze-i-v-nasledujicich-dekadach/

[10] https://www.cnbc.com/2023/06/30/energy-transition-is-lagging-oil-demand-will-stay-industry-players.html

[11]https://czechia.representation.ec.europa.eu/komise-predlozila-pravidla-pro-vodik-z-obnovitelnych-zdroju-2023-02-13_cs

Z celého světa přicházejí zprávy o potenciálních průlomech souvisejících s výrobou zeleného vodíku:

zpět na článek