Aneb rychlý průvodce pro ekonomizující laiky 15 A. „Orbánův krach: Ceny benzínu a nafty letí nahoru“, je titulek článku pana Pánka Michaela zde na Psu, ve kterém se zabývá příčinami zrušení maximálních cen (cenových stropů) pohonných hmot v Uhrách. Protože je povinností ekonoma šířit osvětu, tak je cílem následujícího článku ukázat mylnost názoru, že cenový strop neboli maximální cena může zlepšit dostupnost jakéhokoli statku. Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří očekávají nadávání komukoli nebo považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.
Výzva k regulaci nějaké činnosti obvykle vyvolá nadšené reakce ze všech světových stran. Akademici, politici, média a ostatní obyvatelstvo zahájí palbu ve prospěch regulace. Obvykle se jedná o regulaci cen nájemného, bytů, potravin, energií nebo čehokoli dalšího. Následuje volání po stanovení maximálních cen neboli cenových stropů, protože lidé jsou chamtiví a sobečtí a cenové stropy zatrhnou tipec ziskuchtivým individuím. Nebo protože zájmy zranitelných skupin jsou důležitější než přízemní choutky byznysu, který touží po ziscích na úkor společenské odpovědnosti. Případně, protože stát je přece od určování pravidel chodu hospodářství kdykoli hrozí, že „náklady odnesou zaměstnanci, spotřebitelé, zákazníci, prostě obyčejní lidé“.
Jediná smysluplná otázka zní: je maximální cena (cenový strop) nástrojem, který povede k zamýšlenému cíli, tzn. vyšší nabídce statku? Tzn. bude k dispozici vyšší počet jednotek statku pro vyšší počet zájemců, kteří si ho dnes nemohou pořídit?
Dnešní statky jsou prodávány a kupovány za cenu stanovenou vyjednáváním. Cena má distribuční funkci, takže jsou-li dva uchazeči (zákazníci) o stejný statek (např. benzin), tak ho získá osoba, která je ochotná prodejci zaplatit vyšší částku.
Vláda rozhodne, že stanoví maximální cenu statku, aby si mohli statek koupit lidé, kteří při cenovém vyjednávání nejsou ochotni nebo nemohou zaplatit vyšší cenu. Maximální cena je stanovena pod úrovní ceny stanovené vyjednáváním (v ekonomické hantýrce tzv. rovnovážná cena). Následné děje jsou dopředu jasné a zřejmé.
Zítřejší statky budou prodávány v režimu maximálních cen (cenových stropů). Prodejci budou směrovat dodávky statku na trhy, kde jsou vyšší ceny statku, než je maximální cena. Cena má informační funkci, takže zákazníci z ostatních trhů, na kterých je vyšší cena než cenový strop, jsou lákáni k nákupům za nižší cenu. Koktejl nižší nabídka statku a vyšší poptávka po statku vede nevyhnutelně k nedostatku statku. Jinak nelze. Zkrátka a dobře, maximální cena nikdy nevedla, nevede a nepovede k vyšší dostupnosti jakéhokoli zboží, pokud bude stanovena pod úrovní tržní ceny. Uvedený důkaz je platný pro všechny statky, všechny časy, všechny účastníky, pokaždé a bez výjimky.
Na tomto místě připouštím, že pokročilému čtenáři mých textů by stačilo uvést odkaz na článek Maximální ceny bytů, kde jsou všechny argumenty podrobně a pečlivě uvedeny. Pro úplnost dodám, že subvence prodejcům (pan Pánek je nazývá „rozdílem mezi reálnou a zastropovanou cenou“) situaci neřeší. Subvence (lidově zvané dotace) prodejcům jsou rozpočtovým transferem státu směrem k řidičům, kteří nemusejí platit tržní cenu pohonných hmot. Jsou úplně stejně netržním opatřením jako stanovení maximálních cen. Všechny činy vlády vždy zaplatí daňový poplatník. Jiné příjmy vlády nemají.