Červenec přinesl čísla o české spotřebitelské inflaci. Její tempo bylo podobně jako před měsícem viditelně slabší, než se čekalo. Spotřebitelské ceny v červnu meziměsíčně klesly, a to konkrétně o 0,3 %.

Meziročně spotřebitelské ceny v červnu vzrostly jen o 2 procenta. To bylo o 0,6 procentního bodu méně než v květnu. Jinak řečeno, inflace se překvapivě vrací tam, kde ji Česká národní banka vidí nejraději – u jejího 2% cíle. Trh čekal jen nepatrný pokles meziročního tempa inflace z 2,6 % na 2,5 %. Česká národní banka počítala s inflací na úrovni 2,4 procenta.

Za zpomalením inflace stojí zmírnění cenového růstu ve většině oddílů spotřebního koše. V případě potravin a nealkoholických nápojů ceny meziročně klesly zhruba o 4 procenta. Třeba ceny mouky, vajec nebo cukru ale hlásí meziroční pokles o více než pětinu. Ani ceny pohonných hmot už nezdražují tak rychle. Růst cen benzínu a nafty zvolnil z 10,8 % v květnu na 6,1 % v červnu. Zajímavě se vyvíjejí ceny dovolených. Se začátkem pobytů v sezónních destinacích ceny dovolených s komplexními službami přešly z květnového růstu o 8,4 % v pokles o 0,1 % v červnu.

Inflaci ale dál živí oblast zdražujícího bydlení. Ceny nájemného z bytu meziročně vzrostly o 7,0 %, vodného o 10,9 %, stočného o 13,4 %, elektřiny o 10,6 % a tepla a teplé vody o 4,7 procenta.

A tím se dostáváme k tomu, co mi na inflaci silně nesedí. Vidíme, jak výrazně zdražuje bydlení. Znovu opakuji: Ceny nájemného z bytu vzrostly o 7 procent. A teď pozor: Takzvané imputované nájemné meziročně vzrostlo jen o 0,8 % (v květnu o 1 %). Přitom se jedná o hlavní položku, která falšuje (ať už vědomě, či nevědomě) údaje o inflaci. Tato položka tvoří neuvěřitelných více než 10 % českého spotřebního koše, který si statistici definovali. Evropští statistici tuto položku vůbec nepoužívají. A je to přitom zcela fiktivní položka, která odhaduje, kolik by majitelé domů a bytů, ve kterých bydlí, inkasovali, kdyby své domy a byty pronajímali. Jenomže oni je nepronajímají. Takže pokles inflace daný touto položkou je stejně imaginární jako samotné imputované nájemné. Inflaci prostě podle českých statistiků snižuje něco, co neexistuje.

Onen obrovský rozpor mezi skutečným nájemným a fiktivním imputovaným nájemným ukazuje, že skutečná inflace, kterou na vlastní kůži cítíme, je nutně mnohem vyšší, než jak ji statistici vykazují. Koneckonců, dokonce i evropští statistici si myslí, že naše inflace je vyšší než ta oficiálně vykazovaná: Podle předběžných výpočtů totiž v červnu meziroční a mezinárodně srovnatelný harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) v Česku dosáhnul 2,2 % – tedy více, než se uvádí u nás. Podle bleskových odhadů Eurostatu dosáhla meziroční změna HICP v červnu za eurozónu 2,5 procenta.

Graf: Kurzy.cz

Vysoká srovnávací základna z úvodu roku 2023, kdy tempo inflace dosáhlo téměř 11 %, zůstane v nejbližší době výrazným pomocníkem k brždění oficiálně vykazované inflace. Ceny zboží tak– opět oficiálně řečeno –porostou jen zanedbatelně. Na druhé straně bude inflaci přiživovat vyšší růst cen služeb. Ať tak či onak, inflace není zkrocená ani náhodou. Na základě posledních dat počítáme v letošním roce s průměrným tempem oficiálně vykazované inflace na hladině 2,2 %, ale my na vlastní peněženku ucítíme mnohem rychlejší znehodnocování kupní síly české koruny. A jak je ze zmiňovaných čísel a grafu vidět, znehodnocování kupní síly eura je ještě větší.