Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Teď Hlávko napište, jak byste to udělal vy, abyste jako ministr (a celá vláda s vámi) přežil Nový rok. Ona je to totiž otázka nejen ekonomická, ale i sociální. A až by se začlo scházet ne 10000 vrábelovců na Václaváku, ale 200000 naštvaných lidí na Letné, bylo by dost pozdě. A i když ministr financí ví, jak by to teoreticky správně mělo být, stejně musí zatnout zuby a vymyslet něco pro praktický život, co je schopné alespoň projít (nepříliš zprzněné) skrz parlament.

to Hlávka samozřejmě neví. Jeho úkol je plivat a okopávat kotníky lidí, kterým on a jeho chlebo nebo kobliho dárce a nesahají ani po kolena.

Nejsem sice Hlávka, ale řešení vidím následovně. Velmi dobře zaplatit pět lidí, kvalitních ekonomů a právníků, ovládajících dokonale jazyk německý, francouzský a italský a vyslat je na rok do Švýcarska ke studiu jejich velice efektivního systému zastupitelské demokracie a vypracování stejného systému pro ČR. O tom potom nežvanit, jak máme ve zvyku, ale bez jakýchkoliv změn takový systém zavést u nás. Jsem přesvědčen o tom, že do roka bychom se mohli mít lépe.

Váš odvěký sen.

Neřeší ovšem, jak sem místo Čechů (včetně P.Čecha) dostat Švýcary.

A bez nich to nefunguje.

V době, kdy byl tento systém zaváděn, také žádní Švýcaři neexistovali. Velmi mnoho našich emigrantů, kteří odešli před komunisty do Švýcarska, také nebyli žádní Švýcaři. Velice rychle se ale jejich systému přizpůsobili a jali se jej podporovat. Stejně tak by se zachovali i naši občané, pokud by byl takový systém zaveden u nás. Jde o jen jedno. O věci nežvanit a nekecat, ale konat.

No a nekoná nikdo, což je dostatečný důkaz toho, že zde žijí Češi v systému, který si stvořili, ne Švýcaři, kteří si stvořili jiný, švýcarský.

Jiný systém zvenčí nám zde zavedli komunisté a taky to nefungovalo.

Úspěch Švýcarů a Švýcarska spočívá mimo jiné ve vnitřní, nikým nediktované soudržnosti, pospolitosti, ve skrytém, podvědomém pohrdání východními návštěvníky, v oportunismu nejhrubšího zrna. Jazykové a národnostní rozdíly v takovém systému nehrají žádnou negativní roli, stejně jako naše homogenita nám byla a je mnohdy málo platná. Bývalý kolega, který žil v jejich prostředí, jako jeden z mála těch, kteří neměli zájem o Švýcarech cokoliv skrývat, řekl asi tohle: "Kluci, kdybyste věděli, jak jste zde k rozpoznání, jak vás hodnotí, jak jste jim k smíchu". Na základě takto stručně nahozené, snadno ověřitelné podstaty úspěchů režimů švýcarského typu si již může trpělivý sledovač mého kostrbatého odstavce sám prolongovat další směr naznačeného vývoje v naší kotlince. Potřebujeme se dohodnout alespoň na základních sjednocujících pravidlech o chodu naší společnosti. Že nejsem nijak originální, za to se omlouvám.

Oni Švýcaři k tomu svému "dokonalému demokratickému systému došli po roce studií na nějaké univerzitě? To asi ne, že ;-)