Pomalu přichází podzim a s ním další problémy, na něž jsme si v posledních třech letech vlastně už tak nějak zvykli. Zvyšování počtu nakažených Covidem 19, pokračující válka na Ukrajině, energetická krize, drahota, inflace… Tyto termíny slýcháme kolem sebe stále a spousta lidí v mém okolí z nich automaticky viní současné vedení státu – pětikoalici, premiéra Fialu a další klíčové představitele naší politické reprezentace. Ještě před pár lety bych patřil mezi ně. Ještě před pár lety jsem byl voličem a členem ANO. Ještě před pár lety jsem věřil tomu, že za blaho občanů má nést zodpovědnost stát. Jenže jsem se mýlil, tak jako se ve svých závěrech mýlí tisíce mých vrstevníků, kolegů, spolupracovníků i přátel.

Proč jsem se mýlil já a proč se mýlí spousta z těch, kteří na náměstích svolávají demonstrace proti současné vládě, která dle nich může za všechny současné problémy? Pojďme si nejprve říci, jaká je skutečnost:

Příčiny inflace ve světě a u nás
Problémy současné inflace nejsou problémem této vlády, respektive tato vláda je nezpůsobila. Příchod inflace byl očekávatelný v létě roku 2020, kdy centrální banky zaplavily trh čerstvě „natištěnými“ penězi v rámci „záchrany ekonomik během Covidu“. Tyto „záchranné“ balíčky totiž problémy neřeší, ale vždy jen oddalují bolestivé období někam do budoucna. U nás to Alenka podpořila ještě bezprecedentním zadlužením. Namísto konkrétní pomocí konkrétním lidem se zachraňovaly podniky a celá ekonomická odvětví, která by bez této státní pomoci odumřela. A bylo by to tak ekonomicky správně. Na čas by vzrostla nezaměstnanost, kde by se pomáhalo konkrétním lidem, kteří přišli o práci a během roku dvou by se ekonomika opětovně nastartovala, otevřely se nové podniky, vznikli nové příležitosti atd. Místo toho se trh zaplavil penězi, které se nutně musí propsat do spotřebitelských cen.

Tristní vzdělávání
Stát dlouhé roky selhává v reformě školství, která by namísto letopočtů měla děti naučit počítat složené úročení, investice, daně a úspory – o tom se není třeba bavit, protože to je fakt. Namísto soběstačných lidí vychováváme další generace lidí čekajících na pomoc od státu a natahující ruce po záchraně, kdykoliv přijde problémem. Namísto toho, abychom naučili už děti myslet do budoucna a proti problémům se umět zajistit co nejvíc sám, bez spoléhání na stát.

Ukrajina a „Green Deal“
Válka na Ukrajině trvá od roku 2014 a předchozí vláda (nejen naše, ale i vlády evropské) neudělala nic moc pro diverzifikaci zdrojů. Roky jsme si říkali, že diktátor Putin má rozum a do otevřeného střetu nepůjde, byť před tím tajné služby mnohdy varovali. Evropa se v rámci nesmyslně nastavených pravidel uzavírala před zdroji z jádra a dalších fungujících zdrojů a nesmyslně tlačila na „Green Deal“, který je jako myšlenka chvályhodný počin, ale jehož realizace – jako vše pod státní nadvládou – je naprosto příšerná, neekonomická a neekologická k tomu.

Opravdu bylo (a bude) líp?
Bohužel dnes tu máme souhrn okolností pandemie a války, s nímž jakákoliv vláda zmůže velmi málo a je třeba si to přiznat. Rozhodně tato vláda není (ostatně jako každá) vládou ideální, ale jsem bytostně přesvědčen, že je vládou nejlepší možnou v této době. Pokud by u kormidla stál Andy a Alenka, dělali by přesně to, co lidi chtějí – rozdávali peníze, pomáhaly… A lidé by jim tleskali. Bohužel bez znalosti ekonomické reality, totiž že vláda populistů svým konáním problémy opět pouze oddaluje a ty dříve či později přijdou znovu s ještě větší razancí. Teprve ta by vedla k enormní chudobě mnoha lidí, nedostatku péče a základních služeb atd. A to věřím nikdo z nás nechce, byť nás to teď všechny bude něco stát.

Kdo věděl, co přichází, měl šanci se připravovat, bohužel u nás vlády dlouhé roky říkají jen nestarejte se – my se o vás postaráme. Ale od toho tu vláda není! Vláda je tu od zajištění těch nejzákladnějších státních služeb a v ničem jiném by se lidem neměla míchat do života – ať v dobrém, či zlém. Protože trh tyto věci dokáže vyřešit efektivněji a rychleji – jen mu nesmí stát neustále házet klacky pod nohy svými rádoby chytrými opatřeními.

Lidé bohužel velmi často neuvažují v nějaké perspektivě. Mají pocit, že co se děje teď je dílem aktuální situace. Říkají, jak za Andyho bylo líp, ale že to měli na dluh, který právě dnes splácí, to už nevidí. A že by se – když se tedy měli líp – připravovali na horší časy a dávali peníze bokem pro případ, že se tak dobře mít nebudou, to opět ne. Já chápu, že je spousta lidí v reálných problémech. A primárně to dávám za vinu právě tomu, že ty miliony lidí nikdy nikdo o tržním prostředí neučil.

„Hurá kapitalismus“ bez pochopení
V roce 89 jsme si udělali revoluci a vrhli se do kapitalismu, ale ani 33 let poté se na základních školách dětem neříká co to ten kapitalismus je, jak v něm žít a jak v něm prospívat. Naopak – vychováváme lidi se socialistickým přesvědčením, že starat se má stát, oni nemusí, stačí když chodí do práce a pracují (v tom lepším případě) a zbytek není na nich. A tak nám tu 33 let po revoluci stále dostávají hlasy socialisti, byť dnes v trochu jiných kabátech než KSČ.

Vůbec se nedivím, že lidé ve věku nad padesát, nebo šedesát let žijí s představami, že vláda může za současné problémy. Netřeba jim to vyčítat. Přerod z komunismu na kapitalismus většinu z nich zastihl, když začínali pracovat a kdo se nevrhl do podnikání a nežačal ze systému těžit, ten žije pořád stejným stylem, jak byl vychován. Chodí do práce a čeká, že stát se o něj postará, když je zlý podnikatel vyhodí. Že jim obstará důstojný důchod, když celý život platí daně. Mnohdy věří, že ceny zboží v obchodech určuje vláda, ne-li přímo premiér osobně. A nelze se jim divit. O tržním prostředí a fungování ekonomiky je nikdo neučil. A před rokem 89 to byla strana a vláda kdo určoval co a jak má být vyrobeno a co má kolik stát. Tito lidé prostě jen žijí v této realitě a přesvědčení…

Smutné ovšem je, že v tomto přesvědčení o fungování světa dále vychovávají své děti a škola, zejména pak myslím na základní školu, nedělá prakticky nic proto, aby děti pochopili, že svět funguje jinak a že nemusí jen chodit do práce, dřít do úmoru a čekat, co jim stát dá, ale mohou se chopit příležitostí, mohou podnikat, mohou investovat, mohou spořit a zajistit se na problémové časy.

Neříkám, že je to problém obecný, ale spolu se vzdáleností od Prahy a klesajícím průměrným vzděláním je toto vidění světa častější a častější.

Mnozí mi teď mohou vyčíst, že se povyšuji, že se snažím někoho poučovat o fungování světa. Ale jak jsem napsal v úvodu, nebyl jsem jiný. Jsem „vesnický balík“ z maloměsta, nezcestovalý, pracující za plat hodně procent pod průměrnou mzdou v ČR. Proč je tedy mé vidění světa jiné, než u většiny mých kolegů a přátel, kteří žijí podobný život? Jednoduše proto, že jsem se začal zajímat.

Poznat fungování ekonomiky může každý
Nemám řešení na současné problémy. Nemám odpověď co dělat, pokud jste aktuálně v problémech a nemáte žádné rezervy, aktiva, či investice, které by vám mohli pomoci. Ano, musíte spoléhat na pomoc od vlády, ale smiřte se s tím, že nebude a nemůže být taková, jakou byste chtěli. Můžete se ale připravit na tu další krizovou dobu – jen tím, že se začnete zajímat.

Nemám ekonomické vzdělání, ale v posledních letech jsem studoval. Ekonomy, ekonomické knihy, videa o fungování centrálních bank, o původu peněz o fungování peněžního systému… Zdrojů je spousty a spoustu ekonomických knih dostupných zdarma můžete najít třeba na stránkách Liberálního institutu. Kdo má jen trochu zájem, nemusí dál žít svůj život v mylných přesvědčeních o fungování světa. Stačí pochopit úplné základy a už jen to vám projasní obzory. Dokážete si dávat věci do souvislostí a nebudete muset spoléhat na zdroje typu „někdo psal někde na Facebooku, tak to tak určitě je, protože Vy to sice nevíte, ale tak když to někdo říkal, tak asi ví, o čem mluví…“

Vzdělávejte se, učte se. Nikdy není pozdě. Je mi 40 let a do svých pětatřicetin jsem žil ve stejných přesvědčeních jako většina lidí v mém okolí. Posledních 5 let mi ale zcela změnilo život, náhled na svět i politiku a stačilo jediné – skutečně se zajímat.

www.premysl-vavrousek.cz/blog