Může být vládní plán ovlivněn vývojem v Německu?
Slyšíme-li výrazy jako Národní investiční plán či Rada vlády pro veřejné investování, čiší z nich duch byrokracie. Jenže to není česká specialita. Takový duch vládne i v orgánech EU či národních vládách včetně německé. Je to zřejmě dáno už organizací čím dál složitějších společností.
Z toho, co říká mimo oficiální dokumenty ministr průmyslu Havlíček, zaznívá spíše duch, řekněme, baťovský. Tedy odhodlání, energie a akční přístup. A vše míří k tomu, jaké jsou ambice české vlády k roku 2030, respektive kam bude Česko v roce 2030 mířit. Řečeno jazykem médií i vládních prohlášení, má mířit ke společnosti i ekonomice chytré a zelené.
Tím se nemyslí naočkování nějaké ideologie. Digitalizace společnosti, ekonomiky i státní správy a jejich proměna k ekologicky šetrnější podobě je evropský (nejen ve smyslu unijní, ale v širším smyslu kontinentální) trend. A i kdyby nebyl, ten, kdo se po Česku pohybuje a sleduje zemi, dospěje k lecčemu sám, nezávisle na vládním plánu investic. Třeba k tomu, že je třeba investovat do železnice. Kdo jel někdy „rychlovlakem“ Pendolino z Prahy do Františkových Lázní, po zkušenosti neustálého zpomalování i neplánovaného zastavování ví, o čem je řeč. Či dospěje k tomu, že je nutné investovat do uchování i obnovy krajiny a její schopnosti zadržovat vodu.
Na tom všem není z běžného pohledu nic překvapivého. Zásadnější neznámé veličiny se ale vyvíjejí na západ od našich hranic. Jak v Evropské komisi, která teprve vzniká, tak v Německu, kde se s opozičními Zelenými zachází už skoro jako s příští vládní stranou. Její předsedkyně Baerbocková prohlásila, že si dokáže představit klimatická cla (třeba na ocel nevyráběnou klimaticky neutrálním způsobem). A list Die Welt píše, že tento postoj ladí s trestnými cly Donalda Trumpa (Trump i Baerbocková je zdůvodňují potřebou férovosti). Varuje před „zeleným protekcionismem“. Toto jsou dosud neznámé parametry, na které bude muset reagovat Česko, ať už bude prosazovat jakékoliv investiční plány.
LN, 31.7.2019