V roce 1982 jsem dostal za úkol vypracovat jako seminární práci ke zkoušce z politické ekonomie stručný přehled tehdejších buržoazních ekonomických teorií. Podkladem mi byla dvousvazková publikace Přehled soudobých buržoazních ekonomických teorií, vydaná v nakladatelství Academia v letech 1980-1981. Za zmínku stojí nejen to, že oba díly měly dohromady přes 1000 stran; ale především to, že tehdy takové publikace vycházely; že editorem originálu byl Kenneth Ewart Boulding (anglicko-americký ekonom nominovaný na Nobelovu cenu za mír a ekonomii); a překladatelem do češtiny byl Václav Klaus.

Dodnes si pamatuji, že přes odstrašující stránkový rozsah jsem knihy četl se zájmem i po nocích, aniž bych měl na zadávajícího pedagoga vztek, a do současnosti mi v paměti zůstaly dvě teorie.

První z nich je „manažerská teorie“, jejíž podstatu bych vysvětlil takto: Profesionální politici na obou březích „třídně rozděleného světa“ nejsou schopni vést své státy k ekonomicky optimálnímu rozvoji. Proto postupně převezmou výkonnou moc manažeři, kteří budou řídit stát jako firmu. Myšlenka řídit stát jako (úspěšnou) firmu tedy není nová, ale naději na realizaci nemá, protože pud sebezáchovy je silný, a profesionální politici ji zablokují.

Druhou je „teorie konvergence“, vycházející z úvahy, že tržní ekonomika (market economy) i plánované hospodářství (command economy) mají své výhody a nevýhody, že oba systémy budou přebírat vhodné prvky od „konkurenta“, čímž vznikne nový systém jako jejich kombinace. Formulace novinářů nepřímo potvrzují, že konvergence probíhá, protože nepoužívají dříve oblíbené termíny kapitalismus a socialismus, ale pomáhají si víceslovnými termíny jako komunistická Čína, Putinovo Rusko atd., neboť se jim nedaří charakterizovat soudobé ekonomické systémy jednoslovně (nebo si pletou ekonomiku s politikou). Autoři teorie předpokládali, že tržní ekonomika převezme systém plánování a sociální spravedlnost. Do procesu konvergence se ale vloudilo několik chybiček. Nezdá se, že by byl implantován princip sociální spravedlnosti, a plánování (řízení) bylo aplikováno nejhorším možným způsobem jako systém zákazů, příkazů, limitů, norem, standardů, zákonů, vyhlášek, nařízení, povolenek, omezení atd. Z tržní ekonomiky tak skoro nic nezbylo, parlament chrlí jeden zákon za druhým, EU se snaží normalizovat i zakřivení banánů a velikost jablek, imisní limity a emisní povolenky působí proti ekonomickému rozvoji, vynucovaná „elektrifikace dopravy“ je nedomyšlená a dalších příkladů šikany občanů a firem dokáže jistě každý vyjmenovat celou řadu. Z tržního hospodářství se stalo „díky“ politikům komandované hospodářství směřující k sebedestrukci.

Řešením by byla manažerská revoluce, ale ta nehrozí! Podle informací sdělovacích prostředků bude letos ve volbách usilovat o pozici profesionálního politika přes 5200 občanů (tj. asi jako by kandidovali všichni obyvatelé Telče, včetně dětí a dlouhodobě nemocných), což bohužel svědčí o tom, že touha českých občanů po politické moci je značná. A ti, co budou zvoleni, se už postarají, abychom se totální destrukce ekonomiky dočkali.

Nebo znáte nějakou nadějnou teorii?