Na pozadí Klausových slov působí o to pozoruhodněji, jak se tahouni kapitalismu bryskně otřepali a pro další expanzi neohrnuli nos ani nad roztodivnými podobami onoho diskutabilního šrotovného. Zatímco stát chce pomáhat zejména automobilkám, některé energetické firmy spustily ve spolupráci se spřízněnými prodejci spotřebičů bílé šrotovné, v jehož rámci můžete po vrácení staré pračky či ledničky výhodněji koupit novou. Nezahálejí ani lékaři. „Krize je ošklivá jako starý zubní kartáček. Ten, kdo ale nechá ten svůj ekologicky zlikvidovat, získá šrotovné 50 korun, nový kartáček zdarma a navíc mu zuby odborně vyčistí dentální hygienistka,“ láká klienty jistá klinika. Jinde vás zas na stejném principu zbaví přebytečného tuku nebo vrásek. Připadá vám to absurdní? Kdepak. Přátelské chování obchodníků ke svým zákazníkům, zvláště v obtížných časech, je jednou z klasických fint marketingu. A tak lze zásluhou krize pojistit složenky či objednat levnější energii. Cestovní kanceláře nabízejí zvýhodněné dovolené pro lidi propuštěné z práce. Na ně je patrně zaměřena i kampaň výrobců laciného alkoholu. Vždyť jak lépe zapomenout na ztrátu zaměstnání než v tropech pod slunečníkem nebo u skleničky? Těžko rozeznat, kde snaha pomoci hraničí se sociálním cynismem, hyenismem, touhou po rychlém výdělku.

Vedlejším produktem krize může být i nekalá hospodářská soutěž, o níž se v souvislosti s různými šrotovnými hovoří. Antimonopolní úřad se má co ohánět. Jenže běda, jeho šéf je zaneprázdněný přípravou vstupu do nové, přinejmenším k automobilovému šrotovnému vstřícnější vlády! Ta stará už byla totiž, a to i z Klausova popudu, sešrotována.

Psáno pro ČRo1

Autor pracuje v Masarykově dělnické akademii