Co udrží kulturu spotřeby na jedno použití? Papír?

Až za dva roky Evropská unie zakáže plasty na jedno použití, těžko je bude někdo oplakávat. Asi tak lze vnímat nynější dohodu zástupců členských zemí EU a europoslanců. Plastové výrobky (příbory, talíře, pohárky) nepatří ke zboží, jež vyvolává emoce. Nejsou to žárovky, pomazánkové máslo ani rum z brambor. Servírování v plastech na jedno použití spíše zosobňuje americkou nekulturu pití kávy. Nenajde se asi moc těch, kteří ji obdivují, ba přijali za svou.

Dalo by se dokonce říci, že v zákazu plastů na jedno použití se vzácně shodnou argumenty evropských tradicionalistů (plast je nekulturní zlo) a pokrokářů snažících se o záchranu planety (plast je zdroj odpadu zamořujícího pevniny i oceány včetně vod v Arktidě). Máme tedy před sebou bezproblémový politický krok a happy end? To není tak úplně jisté.

To, že za dva roky zmizí z Evropy plasty na jedno použití, ještě neznamená, že s nimi zmizí i styl života, který používání plastů pozdvihl na symbol globální civilizace. Až zmizí plasty na jedno použití, mohou je nahradit třeba papírové kelímky, které se v přírodě rozkládají. Ale jak se to promítne do výroby papíru, výsadby lesů a do průmyslu? O tom se při „potírání zla plastu“ moc neuvažuje. Ale mělo by se uvažovat.

Web Spiegel Online píše, že branže výroby plastů vykazuje v Evropské unii obrat 340 miliard eur a zaměstnává 1,5 milionu lidí. To není žádné troškaření. A stejně tak nebude troškaření ani náhrada za zakázané plasty. Pomalu se chystejme na to, že se začnou objevovat argumenty proti zahlcení naší civilizace a našich životů všudypřítomnými papírovými kelímky na jedno použití. Nebo že by se podařilo převychovat Evropany tak, aby si s sebou všude nosili porcelánové hrníčky či plechové polní láhve?

LN, 20.12.2018