Evropští výrobci elektřiny udeřili minulý týden na gong a zveřejnili apel na změnu evropské energetické politiky. Z apelu vyznělo, že lokomotiva Evropy jede s kopce dolů, to vyčteme z provolání energetiků.

Vyčteme, ale vezmeme si k srdci? Každý z nás dnes už ví, že za jakýmkoli vyjádřením je zájem. Někdo řekne: Dneska je ale hezky. Pátravě se podíváme na oblohu, na chytrém telefonu si najdeme předpověď počasí, nejlépe norskou, protože Norové sídlí na severu, nekradou a nelžou, a teprve pak, po této konfrontaci, začneme přemýšlet, co tím chtěl dotyčný říci a za koho kope. Prohlášení energetiků je tudíž silně nevěrohodné.

Což ovšem neznamená, že ti energetici nemají pravdu. Problém není v pravdě samé, ale v tom, že nedokážeme rozlišit, co pravda je a co není, a že pravdou ve smyslu souhlasu se skutečností se projeví to či ono prohlášení až po delší době.

Čtu teď, že nás čeká velké zlevnění výroby elektrické energie ze slunce. Na řadu přišel materiál nazvaný perovskit a velmi mě nadchlo, že jméno má po ruském učenci 19. století Lvu Alexejevičovi Perovském. Ano, patřím ke generaci, která věděla, že vše vynalezli ruští učenci, nejlépe pak ve vyhnanství na Sibiři nebo ve sklepení Ochranky. Tento perovskit by měl ve finále fungovat tak, že bychom mohli mít perovskitová okna a elektřinu bychom odebírali takříkajíc permanentně.

Bude to tak, nebo nebude?

Napadá mě, jak by to asi vypadalo, kdyby před sto a něco lety se kolem dopravy diskutovalo tak, jak se dnes hádáme o energetickou budoucnost. Kdyby, dejme tomu, císař František Josef I. nařídil dotaci na rozvoj automobilové dopravy. Pánové Laurin a Klement by dostávali z císařské státní pokladny osmdesátiprocentní dotaci na každý vyrobený automobil a motocykl. Dotace by byla zaručena na dvacet let dopředu a když pak Henry Ford začal s pásovou výrobou automobilů a císařskokrálovská pokladnice by se začala ošívat, oba Václavové, Laurin i Klement, by zahájili proti ošívající se pokladnici arbitráž. Tu by zcela jistě vyhráli, protože Rakousko-Uhersko bylo solidní stát s vymahatelným právem. Dotace by byla realizována jen za cenu tuhého zvýšení daní, což by vyvolalo velkou nelibost obyvatelstva vůči automobilům. Aby to nebylo moc jednoduché, zemědělská lobby by prosadila motory na lihový pohon a prostřednictvím svých politických nastrčenců by zápolila s lobbisty prosazujícími pohon benzinový. Patrně bychom ještě dnes jezdili dostavníkem. Naštěstí k tomu nedošlo, rakouská monarchie neměla jen vymahatelné právo, ale i rozumnou správu veřejných financí a dotace na to či ono byla mimo rozumně dohlédnutelný obzor. Asi to bylo dáno i tím, že stát byl tak trochu v soukromém vlastnictví Jeho Veličenstva, a byl tudíž pod dohledem rozumu.

Nicméně vše má ne dvě, ale mnoho stran, a ta nejsvětlejší nám odráží skutečnost, že mimo veškeré lobbování a blbování dál běží technický výzkum a rozvoj. A že jednou budeme opravdu čerpat energii ze slunce, to je nad slunce jasnější. A třeba se právě učenec Perovskij proslaví.

LN, 14.10.2013