Ministerstvo dopravy „nasypalo“ několik miliard na opravy silnic. Jsem rád, že se něco děje. Zdaleka ale nemohu souhlasit s realizací.

Na silnici I/9 se mezi Mělníkem, Dubou a Jestřebím opravuje, zpevňují se krajnice, pokládá se nový povrch, čistí se odvody vody, příkopy. Potud velmi dobře. V praxi je tato monstrózní akce doprovázena svedením dopravy v opravovaných místech do jednoho pruhu a kyvadlovým provozem se semafory. V jednu chvíli takových úseků bylo na asi 35 km celkem k deseti. Zpoždění činilo proti normálu až půl hodiny.

Je léto, nejdelší dny v roce. Chápu, že se stavební práce dobře provádějí, když je teplo a sucho. Nicméně opět se ozývá stará bolest našich oprav – nepracuje se nepřetržitě, na některých úsecích se nepracuje vůbec. Dokonce se už stavaři ani neobtěžovali po dobu, kdy se na stavbě nepohybuje vůbec nikdo, oznámit nám, řidičům, že probíhá „technologická přestávka“.

Zůstalo tedy opět jenom u proklamací ministra, že se pokusí zkrátit termíny oprav právě nepřetržitým provozem stavebních prací. O dálnici D1 již nemá cenu zřejmě vůbec diskutovat. Protože mojí náplní práce je dennodenní ježdění po vlastech českých, poslouchám „červenou vlnu“ o tom, že dálnice každý den stojí. Mění se pouze ucpané úseky - tu nehoda, tam nehoda.

Vrcholí sezóna dovolených. Na cestách se proto budeme letos častěji setkávat s opraváři. Bohužel mnohem déle, než by bylo nutné, kdyby se práce zorganizovala optimálně. V důsledku pak ztrácíme čas a peníze, a to i když mizíme na nekvalitní silnice objížděk. A navíc bez jistoty kvalitně odvedeného díla, takže na řadě dnes opravovaných úseků uvidíme opraváře za pár let znovu.