Srazit se po patnácti letech se známým a nesednout na kus řeči, no kdo by tohle udělal? Protože dotyčný výjimečně nepatří ani k novinářům, ani k všemožným aktivistům a hlavně absolventům humanitních oborů, myslel jsem, že ho různé škrty grantů, zeštíhlování listů, redakcí, kateder a škol minuly. Ale chyba. Vyprávěl nejen o rozpadu „svého“ stavebního podniku, ale i o krachu jeho agrokamarádů. Měli kdysi po krk velkoměsta, tak že prý se vrhnou na pěstování brambor na vsi. Ovšem ani po letech nedokázali vydělat kvůli nízkým výkupním cenám víc jak 50 haléřů na kile. Dřina od rána do večera a efekt minimální (přitom stádo ovcí dotyční zemědělci nakonec vzdali úplně, vlnu totiž už nechtěl na rozdíl od brambor vůbec nikdo ani zadarmo).

Stejně bizarní situace panuje „díky“ řetězci zpracovatelů a distributorů i kvůli zahraniční (dotované) konkurenci, což všechno snižuje výkupní ceny, i u řady dalších zemědělských produktů. A nejen u experimentujících jednotlivců, ale i u životaschopnějších zemědělských podniků. Výrobci mléka teď masivně rozjíždějí způsob, jak jednoduše „odstřihnout“ celý ten řetězec kupců, zpracovatelů a prodejců a jak přijít k zákazníkovi přímo. Ten jednoduše dojde k mlékomatu, nacedí si, kolik potřebuje, a zaplatí. A nejen na jižní Moravě. Potlesk.

Je to ale jen malé vítězství v zápase proti té zvláštní směsce pokřiveného trhu, protekcionářství a nezájmu státu, kvůli níž jsou potraviny z tisícikilometrových dálav mnohdy nakonec lacinější než ty z okolí.

Autor je redaktor Brněnského deníku Rovnost, vyšlo v Rovnosti 14.7.2010