Václav Makrlík ťal do živého, když se pozastavil nad teoriemi nobelovských ekonomů (Hrubá neznalost finančnictví, LN 18. 9.), kteří, tak jako mnozí humanitní vědci, se stále marně pokouší napodobit přírodní vědy a najít obecné, nadčasové zákonitosti. Tak jako sociologie je však ekonomie studium lidského chování specificky, ale ve vztahu k tržní konkurenční distribuci omezených zdrojů. Vyžaduje poměrně důkladnou znalost ekonomického, komerčního a institucionálního života společnosti čili mentality, politiky, dějin, globálního vlivu a konzumního očekávání – a také některé univerzální nemnohé zásady zdravého rozumu. Přibližná a značně závislá na dočasných faktech je platnost ekonomické teorie.
Nobelovu cenu za ekonomii založila Švédská akademie (1967) v domnění, že jde o čistou vědu (na kterou Nobel zapomněl), a to v době nejen velké víry v univerzální platnost (blud) keynesiánského principu, že vyšší výdaje státu vedou k větší výkonnosti a prosperitě, ale i k přesvědčení, že lze takové jistoty objevit. Všechny ekonomické cykly západního hospodářství jsou v podstatě úvěrové, protože komerční půjčka je založena na víře, že bude budoucnost výkonnější než přítomnost, což se sice za posledních pět století díky rozvoji vědy a techniky potvrdilo, nepravidelně se opakující útlum na stoupající křivce však prozrazuje, že se nové vynálezy a vyšší efektivita po čase vyčerpají a jen lepší investice na úkor těch špatných přinášejí zisk.
A právě dnes se v takovém čase nacházíme. Trhy jsou rozkolísané, bují obchodní války, západní společnost utrácí za byrokracii a nesmyslné dotace, státní dluhy pomaleji, ale stále rostou, peníze se vyrábějí na nákup dluhopisů (a banky nepůjčují), stárnoucí západní společnost je vyděšená, že se ekonomická moc stěhuje na východ.
Jestliže poptávka stagnuje, konzumenti šetří nejen u nás, lidé budou investovat opět hlavně do nemovitostí jako do záruky před inflací. Co můžeme v takové situaci předvídat? Novou, menší bublinu na trhu s nemovitostmi? Nebo nás zachrání světová nadprodukce zemního plynu, která brzy razantně sníží náklady na výrobu a transport? Anebo vědci a technici objeví něco, co přinese nečekanou ekonomickou výkonnost jako nedávno internet? To nevíme. A přesto platí univerzální pravidla zdravého rozumu. Přestat "tisknout" peníze a radikálně snížit počet neproduktivních zaměstnanců státní správy a neméně radikálně snížit daně.
To bohužel politici levého spektra neudělají. Vědí totiž příliš dobře, co je vyneslo do politiky.
LN, 22.10.2013