První se jmenuje Pohodlná krize

Dříve, ve století našich dědečků, bylo každému jasné , že za krize se bude muset více pracovat a za menší odměnu. Firmy bojovaly o udržení. Dnes je to obráceně. Krizi překonáme nicneděláním. Přečkat, zakonzervovat, utlumit, neriskovat. V tisku se téměř nic jiného nepíše a zdá se , že většina firem se tak chová. Dokonce se tím i chlubí - my jsme tak dobří, že jsme zavřeli fabriku na tři týdny, další firma dokonce na čtyři týdny a platí zaměstnance jako by pracovali. Podivná reklama. Čekal bych pravý opak, ale nevadí. Když někdo má našetřeno a chce čekat, až se krize přežene, ostatní tím nijak neohrožuje.

Druhou možností je Zadlužit daně

Zdanění ve většině států dosáhlo takové míry, že lidé odvádí státu většinu vydělaných peněz. Původně stát tyto daně vybíral na všelijaké důležité věci, bez kterých bychom se údajně neobešli , ale nějak to s tím vybíráním přehnal a hrozí krize. Politici navrhují část daní vrátit k utrácení, třeba za auta. Vlastně nevrátit, jen půjčit. Až se obchody rozhýbou a krize zaleze zpátky za hranice odkud přišla, daně se vyberou znovu. Možná to způsobí novou krizi, ještě horší a co uděláme pak? Zadlužili jsme své platy a nyní zadlužíme své daně. Možná někdo vymyslí, co lze ještě zadlužit.

Pokud někdo připíše happyend, budu rád.