Být Čechem je někdy nesnesitelně těžké a projevuje se to zvláště při čerpání evropských dotací. Proto je symbolické, že se k debatě o eurofondech sešla skupina ministrů u premiéra Bohuslava Sobotky právě na Velký pátek, který je připomínkou křížové cesty zakladatele křesťanství.

Potíže s eurodotacemi se vždy snaží nějaký politik vyřešit, zaměří se na určitou část problému, něco zlepší, mezitím se však objeví nový problém. O některých z nich hovořili v úterý premiér a evropská komisařka pro regionální rozvoj Corina Cretu. Pochází z Rumunska a tak by mohla mít pochopení pro typické východoevropské potíže, které zažívá Česko, její rozhovor se Sobotkou přesto nebyl ani v nejmenším příjemný. Nejlépe o tom svědčí střídmé informace o jednání, ze kterého vzešla jen agenturní zpráva, podle níž budou první čtyři operační programy na čerpání evropských dotací v rozpočtovém období 2014-2020 schváleny na přelomu dubna a května, připomeňme, že roku 2015.

Slibem nikoho neurazíš, navíc schválení programů nic neznamená, nejvýš to, že zájemci budou smět o evropské dotace žádat a stát je bude smět podporovat z národních peněz. Aby je proplatila Evropská komise, k tomu je třeba ještě splnit další podmínky, jednou z nich například zřízení informačního systému, který by projekty žadatelů evidoval. Tento informační systém je zřejmě připraven, policie však vyšetřuje případnou korupci při jeho vzniku. Evropská unie odmítá používat nástroje nakoupené v rozporu se zákonem a tak zatím nejde říci, kdy půjde informační systém použít.

Druhým citlivým místem eurodotací je dočerpání peněz z rozpočtového období 2007-2013. Zní to jako přehnaný alibismus, když ministryně Karla Šlechtová opakuje, že nemusíme vyčerpat 85 miliard korun. V každém případě musí Česká republika vyúčtovat Bruselu do konce roku 200 miliard korun, což je zdaleka největší operace toho druhu v českých dějinách. Jak to je obtížně, to se může každý přesvědčit návštěvou pražského Dopravního podniku a dotazem, proč jeho účetní neposlali do Bruselu ani jedinou fakturu z právě dostavěného metra Dejvická-Motol, na které Evropská komise přislíbila sedm miliard.

Evropa nakonec naprostou většinu peněz slíbených Česku proplatí. Chová se podle pravidel klasické imperiální politiky, podle níž osvícený vládce musí podporovat okrajové části své říše, aby předcházel konfliktům. Nemůže proto vynechat ani Česko, i když peníze často končí bez veřejného užitku na soukromých kontech a úřady často nedokážou ani dobře vyplnit fakturu. S tímto ujištěním se také rozešli ministři ze schůzky u premiéra. Přesto Brusel, aby úplně neztratil tvář, trvá na složitých byrokratických podmínkách, které musí Česko během dalších dvanácti měsíců naplnit.

Kdyby se takto vynucenými pravidly podařilo zabránit aspoň tomu, že evropské projekty přestanou škodit, například podporou šedé ekonomiky a ničením obytných oblastí ve městech, pak by mohla mít snaha Sobotkových ministrů zlepšit čerpání jiný než čistě byrokratický smysl.