Nesouhlasím s názorem, že hlavním viníkem neustále stoupajících cen elektřiny v důsledku vysoké podpory fotovoltaických elektráren je výhradně Energetický regulační úřad.

Celou nešťastnou kauzu zahájila jedna z mnoha nedomyšlených směrnic EU, nařizující členským státům výraznou podporu obnovitelných zdrojů při výrobě energií. Nikde však nebylo řečeno, že se musí začlenit do naší legislativy formou zákona.

Řada zemí EU si proto počínala uvážlivě. Nikoliv ČR, kde zeleně smýšlející lidovecký ministr životního prostředí Ambrozek prosadil do legislativního plánu práce vlády řešení výhradně formou zákona. Následně pak pověřil šéfa zelených Bursíka sepsáním zákona.

Populistický zákon po vzoru Německa s vyššími výkupními cenami fotovoltaiky byl přes marné protesty spolupracujícího ministerstva průmyslu v připomínkovém řízení schválen v roce 2005 vládou na dvacet let. A premiér Paroubek byl pod tlakem ministra životního prostředí i s možností případného rozbití koalice při neschválení ideologického zákona.

Souhlas zákonodárců již nebylo tak obtížné získat. Koaliční poslanci, tak jako dnes, hlasovali poslušně a jednotně, přičemž opozice neměla potřebné hlasy na jeho neschválení. Možnost změnit zákon alespoň částečnou novelizací za následující vlády premiéra Topolánka v roce 2007 nebyla využita. Nutno však dodat, že ministr Bursík by jakoukoliv změnu nepřipustil.

Druhá zásadní chyba se stala v roce 2009 za úřednické vlády premiéra Fischera, kdy došlo k výraznému snížení pořizovacích cen fotovoltaických panelů. Byla proto ideální možnost podporu výrazně snížit. Poslanci na změnu podmínek nereagovali. Výsledkem obou uvedených zásadních chyb při neuvážené podpoře obnovitelných zdrojů, které nejsou životaschopné bez dotací z kapes občanů a průmyslu, jsou neustále zvyšující se ceny elektřiny. Budeme je všichni platit ve výši desítek miliard ještě po dobu asi 13 let, podle ustanovení nesmyslného zákona.

Právo, 11.2.2013

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu