Bankovní unie je přesně to, co je na evropské úrovni potřeba. Právě Evropský parlament silnou většinou (570 vs. 88) schválil tvrdě dojednávaný rezoluční mechanismus - to, jak se budou banky v průšvizích zachraňovat.

Bankovní sektor je již tak provázaný, že není možné ho regulovat jen na národní úrovni. Proto vznikl společný dohled, způsob rozhodování o záchraně průšvihů a bude se tvořit fond soukromých peněz, aby další průšvihy bank nemusely platit státy (daňoví poplatníci). Kromě obecných frází o regulaci trhu nezbývá moc protiargumentů.

Neobstojí bývalý Nečasův-Singerův-Kalouskův argument, že nemáme jistotu, že se u nás nemohou vysát dcery matkami sídlícími v Eurozóně. To totiž můžou a budou moci vždy, nelze jim legislativně zabránit ve změně právní formy.

Jak nedávno na evropském výboru řekl tehdejší náměstek ministra financí Radek Urban: zakázat přeměnu na pobočky úplně nelze. Citibank se v Česku nedávno změnila na pobočku – klientům prostě poslali dopis "od dneška podléháte irskému fondu pojištění vkladů".

Chápu, že je na vlně eurohatu dost těžké rozpoznávat co je co, ale bankovní unie nemluví nikomu do národních rozpočtů. Na EU levelu se dělá dost blbostí, ale pak existují již reálně prorostlé struktury, které nejdou na národní úrovni krotit, proto je třeba rozumná politická dohoda na úrovni osmadvacítky.

Převzato z Janda.blog.ihned.cz se souhlasem autora