Proč mohly Slušovice ztělesnit úspěch a baťovství

Hledáte-li něco, co se dávalo za vzor za Husáka i dnes, najdete to v JZD Slušovice. To zemědělské družstvo se stalo legendou, stejně jako jeho šéf František Čuba. Proč je teď Čuba senátorem? Proč, když už měl vyznamenání Za vynikající práci (1978), Řád práce (1986) a titul Hrdina socialistické práce (1989), ho prezident Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy (2013)? Inu proto, že v jistých kruzích Čubova legenda dělné podnikavosti stále žije. V Baťově kraji začal podnikat v době, kdy samo to slovo bylo sprosté („nedovolené podnikání“ zakládalo trestný čin), a uspěl. Ale právě pro přežívající legendu je dobré vědět, oč se ten úspěch opíral.

František Čuba je profesí agronom, ale úspěch Slušovic se opíral o sektor nezemědělský, „přidruženou výrobu“, jak se říkalo. Ne o baťovství, ale o privilegia. Smlouva s rozvědkou umožnila překonat západní embargo a rozjet výrobu počítačů v době, kdy hlad po nich sytili jen nadšenci ve Svazarmu (a jejich herní mašinky Sinclair či Atari). Pak mohlo JZD Slušovice coby monopolista prodávat PC XT po sto tisících v době, kdy průměrný měsíční plat obnášel 3000 korun.

Tato privilegia poháněla podnikatelský úspěch, který vyšuměl v roce 1990, kdy padlo západní embargo a otevřela se konkurence. Ale legenda žije vlastním životem. Pěkně to ilustroval už v srpnu 1993 občan Slušovic, když reportérovi Respektu řekl: „Vy tam v Praze jste pěkný kurvy. Neumíte makat, tak pořádáte štvanice. Frantu Čubů jste zničili, ale ten nás tady naučil makat. Měli jsme všechno, co jsme chtěli. Lidi z celý republiky nám záviděli. Jednou ale uvidíte, zase budeme stát ve státě.“ Ehm, tak státem ve státě už asi nebudou. Ale že slušovická legenda chytá druhý dech, je fakt.

LN, 11.4.2016