V řecké metropoli nyní probíhají jednání mezi zástupci soukromých věřitelů a řecké vlády o možnosti odepsání až 70 % dluhu. Jedině takové řešení má údajně zabránit kolapsu země. Problémy této země se tak dostávají zřejmě do své závěrečné fáze. Nejsmutnější na celém řeckém příběhu je skutečnost, že každá dílčí masivní dotace byla prezentována jako ta poslední možnost záchrany, bez které by byla tato členská země eurozóny odsouzena k platební neschopnosti. Po každé takové nové půjčce jsme si pak o pár měsíců později mohli přečíst v novinách, že Řecko bude do několika málo týdnů opět bez finančních prostředků nutných pro obsluhu svého dluhu a že jeho záchrana potřebuje další, tentokrát již určitě poslední finanční injekci.
Nyní se tedy již neřeší nová půjčka Řecku, ale přímo odpuštění velké části jeho dluhu. Banky a pojišťovny, které tvoří většinu všech soukromých investorů, zcela určitě jen na samotných úrocích z půjčených peněz během let realizovaly velké zisky a případné odpuštění dluhu je zřejmě výrazněji nezasáhne. Otázkou však je, jestli je tato "metoda" aplikovatelná obecně. V situaci, v které se nyní Řecko nachází, se mohou v nedaleké budoucnosti ocitnout i další státy z regionu. Jaký signál se jim odepsáním řeckého dluhu asi vyšle? Budou tímto rozhodnutím donuceny zvýšit svou výkonnost a zlepšit hospodaření? Zřejmě nikoliv.
Současný vývoj Evropy má však přece jen svou pozitivní stránku. Jasně se ukazuje, že reálné bohatství nebude nikdy vytvořeno životem na dluh a umělým zvyšováním životní úrovně a právě Řecko je ukázkový příklad státu s minimální průmyslovou tradicí a nízkou výkonností ekonomiky, jehož obyvatelé si několik desetiletí žili z ekonomického hlediska neopodstatněně na vysoké úrovni. Dluh je nesporně užitečný, slouží-li jako prostředek pro investici s určitou dobou návratnosti, která v čase vytvoří novou přidanou hodnotu. Tento přístup ale rozhodně není případ Řecka. To se již od 80. let minulého století systematicky velmi rychle zadlužovalo. Samotné přijetí eura jen díky statistickým podvodům snad ani nemá cenu připomínat. Po očekávaném odpuštění řeckého dluhu bude zajímavé sledovat, jakým směrem se tato země bude ubírat nadále. Lze jen těžko věřit, že svůj způsob hospodaření, na který jsou Řekové zvyklí po desetiletí, nějakým zásadním způsobem přehodnotí.