Profesor linecké Keplerovy univerzity Niyazi Serdar Sariciftci je sice fyzikální chemik a šéfuje Ústavu pro organické fotovoltaické články, dostal ale nápad hodný Nobelovy ceny za ekonomii. Navrhl, aby krachující Řecko dostalo od Evropské unie místo peněz solární panely o celkovém výkonu 120 gigawattů. Bylo by je i kam umístit. Vešly by se na nějakých 60 tisíc hektarů. Pro zemi o celkové rozloze 128 tisíc km2, mnohdy kamenité a vyprahlé půdy, jde celkem o zanedbatelnou plochu. Jejich dodávka a instalace by přišly na 360 miliard eur, které by ušetřil evropský záchranný val.

Navržených 120 gigawattů fotovoltaických polí a svahů by dokázalo ve slunečném Řecku vyrobit za rok nepředstavitelných 500 miliard kilowatthodin elektřiny – zhruba tolik, kolik spotřebuje celé Německo.

Vše má ale malý háček: proud nedokážeme skladovat. Takže by bylo nutné vybudovat mohutné přenosové trasy k případným odběratelům v zahraničí, podobně jako se nyní v Německu musí stavět vysokonapěťové vedení mezi severními mořskými větrnými parky a bavorskými automobilkami a hutěmi. Ostatně, stejný problém je jednou z největších překážek pro realizaci podobně grandiózního plánu Desertec na vybudování fotovoltaických polí na Sahaře.

Takže celý nápad pana profesora vypadá spíš jako dobrý tah fotovoltaické lobby a Nobelova cena bude muset počkat. Přesto nepochybuji, že jednou ji někdo za nápad, jak ve velkém skladovat elektřinu, zcela určitě získá. A bude to cena nejen za fyziku nebo chemii, ale i za mír, protože nedostatek energie je už pár desítek let za většinou válečných konfliktů na této planetě.

Právo, 11.12.2012