Před patnácti lety předpovídal Milton Friedman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a největší postava ekonomie druhé poloviny dvacátého století, že euro vydrží pět až patnáct let a že se eurozóna roztrhne při první krizi.

Letos "slavíme" patnáctý rok s eurem. V referendech euro odmítli Dánové a Švédové, britská vláda si na referendum raději ani netroufla. Po záchranných balíčcích pro Řecko a Irsko a po loupeži vkladů na Kypru už euru nevěří nikdo - kromě eurohujerských politiků.

Hospodářský růst v zemích eurozóny se v lepším případě zastavil, v horším případě se dostal do negativních čísel. Studie ukazují, že čím více eurocentralizace země prožila, tím hůře se jí daří.

Krásné tradiční bankovky s Carlem Gaußem, Erwinem Schrödingerem nebo zdrcujícím kritikem Karla Marxe Eugenem von Böhm-Bawerkem nahradily nikam nevedoucí mosty a neexistující dveře.

Americký ekonom Alex Tabarrok řekl: "Nebyla tam žádná společná kultura. Nebyla tam žádná společná identita. Nebyly tu žádné společné ideje, které by mohlo ve svém designu euro vyjadřovat. Takže v estetice možná máme malého předchůdce, malou předpověď některých ekonomických problémů eura."

Měně, které nikdy nevěřili spotřebitelé, dnes už nevěří ani finanční trhy. Nenechme si ji vnutit.