Politická stabilita krizových zemí eurozóny se udržuje tak, že vlády vydávají dluhopisy a jejich vlastní banky je kupují. Zadlužené vlády nemusí spořit a udržují dobrou náladu svých občanů. To je důležité, protože lidé opojení konzumismem revoluci nedělají.

K dokonalosti dotáhla toto prazvláštní hospodaření Itálie. Jak si to italské banky mohly dovolit? Jednoduše. Spolehly se na Evropskou centrální banku, kterou shodou okolností řídí také Ital. To je známé a na kreativní účetnictví Maria Draghiho jsme si již zvykli. Ale ještě před nedělními volbami se začalo dít něco podivného.

Italské banky najednou ve velkém prodávaly dluhopisy své země. Ale kdopak je dneska ještě koupí? Ano, uhádli jste. Evropská centrální banka.

Za poslední čtvrtletí minulého roku koupila ECB od italských bank dluhopisy za zhruba 40 miliard eur. Jak velká suma to je, naznačuje skutečnost, že za celé období od jara roku 2015, kdy ECB začala dluhopisy nakupovat, až dodneška jí italské banky prodaly dlužní úpisy za celkem 100 milard eur. A teď, pouze za jedno čtvrtletí, za více než třetinu celkové sumy. A italských dluhopisů ze zbavují také mezinárodní investoři.

Italské banky a mezinárodní investoři zřejmě najisto očekávali protievropský výsledek nedělních parlamentních voleb. A světe, div se, ve volbách opravdu vyhrály strany, které heslo „více Evropy“ odmítají.

Takže vám radím, abyste co nejdříve prodali veškeré italské dluhopisy, které držíte. Že žádné nemáte? Já také ne. A tak se alespoň společně připravme na překvapení v souvislosti s Itálií a eurozónou.