Už je na čase jednat, hovořit a diskutovat na toto téma, než nás čínské výrobky zaplaví úplně a postupně zlikvidují i některé naše tradiční, donedávna lukrativní obory. Dovoz čínských výrobků na naše trhy roste (činí více než 4 % z celkového vývozu kromě zemí eurozóny), méně však náš vývoz na čínské trhy (kolem tří procent celkového vývozu kromě zemí eurozóny). Celkově je náš zahraniční obchod do zemí třetího světa minimální.

Velmi rychle rostoucí ekonomika, ale i vojenská síla ruku v ruce s ní, a také její všudypřítomná diplomacie, vytvářejí z Číny novou supervelmoc. Oficiálně jde o Čínskou lidovou republiku, vedenou stále komunistickou stranou, nadále si dělá nároky na ostrov Tchaj-wan. Má za sebou léta občanských válek, zapojení do korejské války, vládu Mao Ce-tunga, nesmiřitelnou vůči mnoha partnerům ve světě a s fanatickým výkladem komunistické ideologie, velkou proletářskou kulturní revoluci, nikdy nesmazatelný masakr na náměstí Nebeského klidu v Pekingu roce 1989, po němž se očekával alespoň částečný náznak k demokratizaci a zavedení pluralitního systému.

Dosud k tomu nedošlo, třebaže komunistické vedení země se generačně obměnilo, navazuje kontakty s tzv. kapitalistickým Západem a současně uvádí v život některé reformy v ekonomice, umožňuje podnikání „západním“ investorům, tedy i našim. Sotvaže však Velká Británie opustila v roce 1997 Hong Kong a Portugalsko v roce 1999 území Macao, byly naopak v roce 2008 krvavě potlačeny protičínské demonstrace v Tibetu.

Tyto skutečnosti mají pravděpodobně na zřeteli všichni potenciální zahraničněobchodní podnikatelé, chtějí-li vstupovat na čínské trhy. Jsou nepředstavitelně rozsáhlé ve 22 provinciích a pěti autonomních oblastech. Čína nastartovala opravdu vysoká tempa svého rozvoje: hrubý domácí produkt dosahuje téměř čtyři bilióny amerických dolarů (ovšem za cenu rostoucí inflace kolem 10 %). S těmito hodnotami předstihla Čína ekonomiku Velké Británii a posléze i Německa. Saldo čínské ochodní bilance se pohybuje v miliardových přebytcích.

Od roku 2007 je Čína největším obchodním partnerem zemí Evropské unie. Spolupráce se však neomezuje jen na obchod, ale dotýká se globálních problémů včetně klimatických změn, ekologických katastrof, organizovaného zločinu a terorismu. Přesto se však Čína srovnává více s Amerikou než s Evropskou unií.

Jen neradi čínští představitelé slyší dotazy na jejich politický kurs, přitom se také snaží hovořit o demokracii, ale jakápak demokracie, když v zemi vládne jedna jediná a ke všemu snad „na věky“ komunistická strana? Neklaďme jim tyto otázky při obchodování! Jednejme s nimi jako rovní s rovnými,jinak k žádné dohodě nemůže nikdy dojít. Přiznejme jim, že to zkouší s delegací správních činností alespoň do některých autonomních oblastí, ale opravdu jen do některých. Jinak se všechno řídí z jediného pekingského centra, jak tomu ostatně ani v totalitních režimech býti nemůže.

Neptejte se jich na životní úroveň v provinciích, o níž semtam nám něco poví žurnalista Tomáš Etzler z televizní obrazovky, protože je v Číně už od roku 2006 a nemůže mít zavřené oči, když mu občas dovolí vycestovat také do těch provincií.

Ano, chceme podnikat v Číně, chceme obchodovat s Čínou, jak nazvali svůj chystaný seminář (dojde k němu 21. července v Praze) Česká centra – čili příspěvková organizace ministerstva zahraničních věcí České republiky. Pokouší se rozvíjet dialog podobnými aktivitami, což jí slouží ke cti. Zajímavé budou jistě výsledky tohoto mezinárodního semináře, od něhož si mnohé slibuje i zahraniční obchod naší republiky.