K Úvahám střízlivého optimisty (NP 08.08.2013)

Pavel Kohout jednoznačně věnoval svou úvahu světové ekonomice, což si někteří účastníci diskuse asi plně neuvědomovali. Dovolím si tedy tu mezeru překlenout jako střízlivý pesimista. Abych se vyhnul zbytečným nedorozuměním, pesimista je informovaný optimista.

Pavel Kohout nemá rád emerging markets (vznikající trhy), a to tak, že chronicky a dlouhodobě. A kousek dál: "Proč nevznikly už před sto lety? Protože tyto státy velmi dlouho něco dělaly velmi špatně."

Podívejme se tedy na Československo a později Českou republiku od února 1948 dodnes. To je 65 let, kdy naše vlády velmi dlouho dělaly něco velmi špatně, z toho posledních 13 let si myslely, že to dělají dobře, čemuž ovšem reálné výsledky neodpovídaly, jak soudí značná část občanů a svědčí ekonomická situace státu. V tomto období se vznikající trh stal trhem z českého hlediska zanikajícím, protože nám dohromady nic nepatří. Můžeme se samozřejmě utěšovat, jak "náš" průmysl pracuje, ale žijeme stále na dliuh, který od roku1989 stále stoupá.

Co se vlastně stalo v roce 1989? Nikdo s možností změny režimu nepočítal, nikdo se na tu možnou změnu nepřipravoval. Přechod do nějakého jiného hospodářského systému nebyl úkol v prvé řadě ekonomy a už vůbec ne jen pro ekonomy Byl to úkol pro zkušené manažery, kteří by si uvědomovali, že primární problém je sociologický.

Za prvé složitá sociální situace s velkým počtem členů KSČ s velkým počtem tzv. ředkviček, sankce proti velkému počtu odpůrců režimu, kteří při různých příležitostech odešli do zahraničí, a s tím spojené majetkové a politické problémy Nedá se to vůbec srovnávat s německou denacifikací. Němci podporovali masově režim, který ostatně žádný odpor netrpěl, od počátečních úspěchů až do úplné porážky. Nemohli se navzájem denacifikovat, ani se o to moc nepokoušeli. Protože si zachovali předválečný systém, měli fungující systém a neměli problém s vracením majetku či emigrací.

Za druhé myslet si, že po čtyřiceti letech tzv. socialismu je možno přestoupit ze dne na den do soudobého kapitalismu, byl nehorázný, ničím nepodložený optimismus. Že si to mysleli lokální experti a byli v tom podporováni či k tomu vyzýváni západními poradci-ekonomy, na věci nic nemění. Tito poradci neměli ani ponětí, co to byl socialismus v praxi, tudíž také žádné oprávnění někomu něco v tomto případě radit.

Takže se republiky Česká a Slovenská staly tzv. emerging markets, které Pavel Kohout nemá rád, ale možná, že si toho mohl všimnout nebo že se mu to do zaměření článku nehodilo.