25. 5. 2018 – masivně medializované a téměř magické datum, pro mnohé strašák a zdroj nemalých obav i nákladů. Skrývá se za ním termín, kdy se stalo účinným nové evropské Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, tzv. GDPR (General Data Protection Regulation). Debaty nad ním dosahují v těchto dnech patrně své největší intenzity. Bohužel se v nich ztrácí pod příkrovem vytváření hlubokých obav z kontrol a extrémně vysokých pokut podstata a hlavní záměry tohoto evropského nařízení.

GDPR přináší pro zpracovatele osobních údajů některé nové povinnosti. Mimo jiné vede soukromé společnosti i veřejné instituce k tomu, aby si udělaly analýzu, kde všude se jim osobní údaje – občanů, klientů, zákazníků – vyskytují, jaké jsou to údaje, zda mají v případě, nejsou-li k tomu zmocněni zákonem, všechny patřičné souhlasy. A v neposlední řadě, jestli náhodou některé z nich již neměly být vymazány či zničeny. Ano, jde o analýzu ne zcela snadnou. A přestože některé průvodní jevy a nová procesní nastavení spojená s implementací GDPR představují pomyslný administrativní Kocourkov, význam GDPR se tímto rozhodně nevyčerpává a vyčerpávat by se neměl!

Zejména je však třeba postavit se proti záměrně vytvářené atmosféře strachu, kterou jsme začali GDPR a zpracování osobních údajů v České republice takřka neprostupně obklopovat!

Fakt, že mnohé firmy, poradenské instituce a advokátní kanceláře využívají obav z GDPR k laciným ziskům, je sice docela zřejmý, neznamená však, že bychom tomuto tlaku museli podléhat. Mediální a společenské debaty nad nakládáním s osobními údaji a GDPR by naopak měly mířit na hledání obsahového významu a základních intencí tohoto nařízení. GDPR je další z řady předpisů otevírajících otázku vztahu dvou základních a v určitém smyslu si konkurujících ústavních práv, přičemž obě by měla být respektována, hledána a také interpretována: práva na svobodný přístup k informacím a práva na ochranu soukromého prostoru člověka. Ochrana soukromí a privátní sféry se přitom nesmí stát prázdnou floskulí! A aktuální kontext je zde zcela nepochybný – ke zneužívání osobních dat dochází stále více a masivněji. Jeden jediný a nejznámější příklad za všechny – Facebook a Cambridge Analytica. GDPR míří mimo jiné na takovéto případy.

Doporučil bych v této souvislosti loni vydaný fejetonistický text Alexandry Alvarové Průmysl lži. Otevírá – mimo mnohé jiné ‒ trochu jiné možné perspektivy pohledu na to, co já osobně považuji za jádro záměru nařízení GDPR. Geopolitický prostor, v němž se rozkládá také Česká republika, je přitom jednou z oblastí silně ohrožených velmi různými nástroji, které využívají nejen tzv. hybridní války, ale rozličné další mocenské a ekonomické praktiky. Jsou sice méně viditelné, o to však záludnější a nebezpečnější. Jednou z nejúčinnějších zbraní těchto neviditelných konfliktů a mocenských snah jsou přitom právě – naše osobní údaje! – ona příslovečná ropa 21. století. Nejde přitom zdaleka jen o soupeření států, rozšiřování vlivu Ruska ve střední Evropě a podobně. Německý týdeník Die Zeit a Anne Kunzeová například poukázali již několik let před vydáním GDPR na obchodování s údaji ze zdravotnické dokumentace a lékařských předpisů v Německu.

Víme vůbec, kde všude se údaje o nás pohybují a jaké informace a s jakými motivacemi o nás veřejné úřady i soukromé subjekty shromažďují? Data se stala neuvěřitelně fluidní a jejich toky jsou stále obtížněji kontrolovatelné. Můžeme si dnes být opravdu jistí, k jakým účelům jsou – a jednou třeba budou ‒ využívána a v jistých případech i zneužívána naše osobní data?

Význam kauzy Facebooku a Cambridge Analytica spočívá v tom, že se vší razancí ukázal, že takovou jistotu mít už nikdy nemůžeme! Odkryl přitom, že již před delší dobou byla hozena rukavice do velmi zvláštního ringu. V něm se bude hrát o to, zda si vybojujeme právo na svůj soukromý prostor a také jaké hranice mu napříště stanovíme. Tento zápas ale nebojujme za pomoci emocí a vytváření zbytečných a umělých strachů a obav. Buďme uvážliví, spolupracujme a nebojme se! Nezdá se to, ale dnes potřebujeme mnohem častěji slýchat povzbuzení, které kdysi přicházelo do ponurých 50. let komunistického Československa z Velké Británie a zaznívalo z amplionů přijímačů naladěných na BBC: Dobrou noc a pevnou naději!