V Astonově komentáři O benzínu a nestoudnosti nesouhlasím se závěrem, že v Evropě, oproti Severní Americe (dále jen SA) (spousta vrtů je totiž v CAN) netěžíme díky nestoudné blbosti. Dílem ano, ale dílem jsou tu i jiné důvody. Ve prospěch těžby v SA, v porovnání s Evropou (E) mluví výrazně hustota osídlení, hloubka plynu, charakter podloží (tam kde je v SA hodnotné pole často nic nepostavíte, často je tam taky ropný písek atd.....), hloubka hladin podzemních vod, přítomnost tektonických zlomů, geologický a lidmi vytvořených dutin, kavit a dolů atd. Pohledem do mapy výskytu těžitelných zásob https://vytapeni.tzb-info.cz/vytapime-plynem/12546-bridlicovy-plyn-asie-australie-afrika-a-evropa lze snadno odtušit, že v jejich oblasti je jak velká hustota osídlení, tak významné zdroje vod (nad i pod). Že kontaminace podzemních v případě frakování může být velký malér,ukázaly už rozsáhle kontaminace ve Wyomingu a v Pensylvánii. V letech 2009- 2014 (6 let) připadalo na 6 tisíc vrtů 243 případů rozsáhlých kontaminací frakovací směsí. Ono se to řešit dá, dá se na to připravit a dá se s tím i počítat jako s přidruženým rizikem. V SA to zvládají čím dál lépe. Ovšem potíž je řešit takové věci dalším odvrtem, čerpáním atd. v osídlené oblasti. To je daleko hůř proveditelné. Problém taky je, že při frakování letí metan ven i v místech, kde to nečekáte, a to často docela daleko od místa čerpání. Může se tak stát, že se vám ve sklepě objeví vývěr a rázem máte z domu raketu.
A pak se také často jedná o lokality, které jsou buď jinak cenné, nebo problematické. V ČR jsou to konkrétně: český kras (vedle palentologie a dutin vody aj 500m pod terénem), hornoslezská pánev (tam je metan potíž už v situaci, kdy ho nikdo nikam nežene), Dolnomoravký úval (tam bylo podloží formováno sedimentací a násldně četnými zlomy a transgresemi....takže taky na pendrek).

Další věcí jsou pak náklady na zřízení čerpacího díla. Kupříkladu v roce 2011 byly náklady 2000m horizontálního vrtu v USA 3,9 M$, v Polsku díky charakteru podloží 11 M$. Tu tedy máme jasný argument návratnosti díla! Obvykle je tak, že v průměru se v průběhu prvního roku vrty vyčerpají z 60 % a za dva roky obsahují okolo 20 % původního množství plynu. Pak je rentabilita pryč nadobro.

Další potíž byla ze socioekonomického sudu. 2011-2013 společnost Chevron dělala průzkumné práce v Rumunsku a Bulharsku a zajišťovala si koncese. Jenomže problém byl, že se tamnější licence udělovaly netrasparentně (hlavně v Rumunsku) a toto zvláštní udělování koncesí vedlo k násilným střetům mezi rumunskou veřejností a policíí a vyhřezlo v rozsáhlé porušování lidských práv ze strany rumunských silových složek. A teď v pozadí toho Chevron, který měl ze zdánlivě snadného přístupu k ložiskům najednou problém jako hrom. Takže to Chevron v roce 2015 vzdal, po něm záhy EXXON a ENI. Zde si dovoluji podotknout, že ekologická linka byla jenom jedním z témat, potíž byla víc v tom, že rumunští pochopové obtáhli 2 vesnice (resp. tyto 2 jsou jasně doloženy) Siliștea a Pungești a to tak, že je úplně odřezali od všech přístupů a svědci hovořili o tom, že tam většinu obyvatel brutálně zmlátili. No tak to chtě nechtě musíme k ceně plynu započítat taky.

Úniky do atmosféry při frakování závisí na charaktery podloží a kvalitě díla. Mohou dosahovat až 40% ve vztahu k vytěženému objemu.

Jádro je víra naše!