Praha věnovala jedenáct milionů na zábrany, jež mají snížit počet těch, kteří používají Nuselský most pro vlastní eutanazii. Tato událost na první pohled nesouvisí s problémy amerických hypoték ani s komentářem Aleše Michla s titulkem Co trh nezabije, to ho posílí (LN 16. 8.) s dovětkem, že problémy se splácením hypoték povedou v konečném důsledku k lepšímu fungování trhu.

Aleš Michl opakovaně v různých médiích ujišťuje, že zadlužení českých domácností není nijak dramatické ve srovnání s jinými zeměmi, že hypoteční úvěry jsou z pohledu bank v průměru dobře zajištěny a hypoteční trh je v dobrém stavu. Bankovní analytik těžko může mluvit jinak. I kdyby nás problémy amerických hypoték minuly, což je málo pravděpodobné, čekají nás nepochybně problémy vlastní.

Prosperita v České republice je z velké části založena na bilionovém státním dluhu a půlbilionovém zadlužení domácností. Pro lepší představu, každý občan České republiky dluží asi 120 000 korun. Tato částka se každým dnem zvyšuje.

Budoucí vývoj není příliš obtížné předpokládat. Počet těch, kteří nebudou schopni splácet, bude stoupat, protože schopnost splácet je v Česku mnohem menší než v zemích, se kterými je srovnáváno. Jestliže splátky některých rodin představují až 70 procent jejich příjmu, stačí poměrně málo, aby přestaly být schopny splácet. Potom většinou nastupuje systém půjček na splácení jiných půjček, který posléze přivede rodinu do neřešitelné situace.

Co uděláte, pane starosto?

Hypoteční úvěry jsou z pohledu bank poměrně dobře zajištěny, většinou zástavou nemovitosti, na kterou byla hypotéka poskytnuta. I to má ale háček. Mnozí stavebníci, kteří staví za pomoci hypotéky, ztrácí soudnost a používají zbytečně drahé materiály, koupelny vybavují perličkovými vanami a dalšími vymoženostmi, které na cenu v případě prodeje mají nulový vliv. Pokud se tito dlužníci dostanou do potíží, nastupuje obvykle exekutor, který v lepším případě zpeněží nemovitost alespoň za tolik, aby uspokojil věřitele, v horším případě ostrouhá banka.

To ale ještě není konec příběhu. Banku ani exekutora další osud dlužníka nezajímá. Co udělá dlužník, který se ze dne na den ocitl i s rodinou na ulici? Navštíví starostu nebo primátora a zeptá se, co s ním udělají. Pokud dostane odpověď, že nic, protože si svoji situaci způsobil sám, začne vyhrožovat médii, potažmo soudem pro lidská práva. Pokud takových lidí bude dostatečný počet, předloží vláda návrh zákona, který uloží obcím stavět takový počet sociálních bytů, aby se na všechny dostalo. Pro banky to bude příležitost obcím na tuto bohulibou činnost půjčit. Možná i EU přidá nějakou tu dotaci. Některé obce ztratí schopnost splácet a dopadnou jako Rokytnice či Smržovka. Aleš Michl má pravdu. Trh přežije. Banky zdokonalí modely řízení rizik. Domácnosti budou k půjčkám přistupovat zodpovědněji. Jen někteří dlužníci nepřežijí. Škoda.

LN, 23.8.2007

senátor PČR a primátor Teplic za ODS