aneb Koruna po konci intervencí

Základní otázkou dnešní doby je: Kdo nakoupí ty obrovské zásoby spekulativních korun, které si nasyslili investoři v očekávání konce intervencí? Neboť ono je výborné spekulovat, jen musí být po ruce hejl, který to zaplatí.

Pro posouzení aktuálního stavu koruny je potřeba se podívat do „nitra“ měnového obchodování. A začít tím, proč vlastně ČNB začala před lety intervenovat. Tehdy koruna posilovala a stojí za připomenutí, že stále běžely vážné dozvuky krize. Poptávka obyvatel byla nízká, inflace nulová (stáli jsme na pokraji opaku, totiž deflace, čili záporné inflace). Znaky oživení byly chabé a ani vývoj na hlavních trzích nedával nějaké přehnané naděje. Zároveň se střídaly slabé vlády, jejichž ekonomická politika byla rozpolcená či nulová. Rozpočet byl v dramatickém schodku, reálné příjmy stagnovaly či se dokonce snižovaly. Takže hospodářsky „nic moc“.

V podstatě jsem přesvědčen, že tehdejší Bankovní rada šla do intervencí především proto, aby „se alespoň něco dělo“. To není tak hloupé, jak to možná na první pohled vypadá. Jsou totiž chvíle, kdy ekonomika a společnost prostě potřebují impuls, nějaký podnět, změnu. Jiné země zvolily jiné postupy, protože měly jiné možnosti. ČNB si vybrala tuto variantu. Zaplatila za ní těžkou cenu důvěryhodnosti, protože mnoho „analytiků“ i „expertů“ (ekonomicky vzdělaných i naprosto nevzdělaných) spustilo velmi ostrou kritiku. Přičemž většina používaných argumentů byla jalových. Mezi ně se zařadily i perly „znehodnocení úspor“, „měnová reforma“ nebo „devalvace“ (přičemž devalvace není v režimu tržního kurzu – třebas ovlivňovaného – z principu možná, ale slovo depreciace bylo asi pro některé diskutující příliš složité).

Podle posledních odhadů vynaložila ČNB na udržení svého kurzového cíle více než bilion korun. Tedy nakoupila za bilion korun eura (zjednodušeně). Předpokládejme, že v kurzu kolem 27 korun za euro.

Onen bilion korun je povětšinou považován za „spekulativní“, tedy za příchod investorů, kteří „hrají“ na posílení koruny po konci intervencí. Ty samozřejmě v reálném světě nemohou trvat věčně, i když teoreticky ano, protože ČNB popravdě nové koruny věčně tisknout může. Ale relativně brzy by to skončilo strašlivým problémem. Nicméně konec intervencí se blíží. A tedy nastává otázka, co se pak stane?

Tedy si představme, že je den D, hodina H a ČNB právě oznámila, že odchází z trhu. Spekulanti se chystají prodávat. Jejich hra je založena na předpokladu, že koruna je fundamentálně podhodnocena a její kurz poroste. Dejme tomu na 25 korun za jedno euro. Takový spekulant předpokládá, že za milion eur dostal 27 milionů korun, které někde „zaparkoval“ v likvidních dluhopisech nebo na bankovním účtu nebo prostě jakýmkoliv způsobem, kde se k nim může obratem dostat. A žije v přesvědčení, že za svých 27 milionů korun při kurzu 1 ku 25 nakoupí 1,08 milionu eur. Čili vydělá 80 tisíc eur. A teď je otázka: Kdo od něj ty koruny koupí? Národní banka to nebude, ta je pryč z trhu, ale především – proč by kupovala koruny, když nechce posilování měny?

Je fakt, že v české ekonomice díky fascinující obchodní bilanci a díky dlouhodobým investorům platí, že poptávka po korunách převyšuje nabídku (pokud ČNB nepřichází s novými korunami, což nyní dělá). Jenže ten převis je za prvé rozložený v čase, za druhé jeho objem není zdaleka takový, aby vstřebal bilion korun. Čili je soustavný, ale nikoliv obrovský.

Pro část spekulantů bude platit, že jejich exit bude ziskový třeba již při kurzu 26,60 koruny za euro. Pokud se trh dostane na tuto hladinu, dají se jejich miliony a desítky či stovky milionů korun do pohybu a lačně začnou hledat eura. Tím se vytvoří převis korun a kurz obratem oslabí na hladinu, na které žádný spekulant nebude chtít prodávat koruny, protože by realizoval ztrátu. Pro zjednodušení řekněme, že na těch 27 korun za euro. A tak to půjde dál a dál. Tedy vzroste volatilita trhu. Hypoteticky: Den začne na 26,90, chvíli budeme na 26,50 a skončíme na 26,95 koruny za euro. Nebo také na 27,10. Ale že by koruna posílila na déle než několik dnů? Těžko si představit, jak by k tomu mohlo dojít.

Bilion spekulativních korun bude pokračovat v tom, co ČNB prováděla několik let – ty peníze budou intervenovat na trhu proti posilování koruny. Jakmile koruna posílí, ihned se „přiženou“ koruny toužící po eurech a zase korunu srazí spátky.

Ano. Bude to pořádný tanec. V Maďarsku bychom řekli čardáš, u nás třeba pořádně rozjetá polka. Ale představa, že koruna skokově posílí, ta je z jiného světa. Kdo ví, kdy se posledním spekulantům povede prodat jejich koruny bez toho, že by utrpěli drsné ztráty, ale určitě se to nebude měřit ve dnech nebo týdnech či několika málo měsících. Odhadovat cokoliv na trhu je strašně těžké, protože tam hrají vedle fundamentů vliv i desítky či stovky různých neměřitelných skutečností, názorů, představ a to nemluvím o tržním sentimentu. Ale skoro bych se vsadil, že v období po ukončení intervencí bude koruna mnohdy i slabší než je onen závazek 27 korun za euro a ke skutečnému posílení (na delší nepřerušovanou dobu) nedojde dříve, než tak zhruba za rok.

Převzato z blogu Luboš Smrčka s autorovým souhlasem