Zárukou důchodové reformy je oddělený důchodový účet od státního rozpočtu, aby vláda tento účet nemohla využívat na krytí případných schodků v hospodaření a byla nucena mít co nejvíce vyrovnaný rozpočet. Každý občan by dostal tzv. státní důchod za své placení sociálního pojištění, které by mohlo klesnout až o 10 % včetně příspěvku na zaměstnanost. Státním důchodem by byla zajištěna solidarita mezi generacemi i solidarita mezi příjmovými skupinami tak jako nyní.

Nadstavbou nad tento státní důchod by byla alikvotní část souhrnu plateb sociálního pojištění, kterou budou odvádět děti jako další plátci.Tato alikvotní částka bude vyplácena rodičům měsíčně k státnímu důchodu. Pokud budou rodiče žít oba, bude se tato částka dělit dvěma, pokud jeden zemře, stoupne druhému tato částka o polovinu.

Výplatou alikvotní části souhrnu plateb od dětí bude opět zajištěna spravedlnost pro příjemce. Někdo bude mít děti, které nepracují a samy budou na dávkách. Budou málo přispívat na důchodový účet, pak i příspěvek k státnímu důchodu jeho rodiče musí být nižší. Někdo bude mít naopak více dětí, všichni budou zaměstnaní a budou na důchodový účet odvádět více. Pak bude mít rodič větší příspěvek ke státnímu důchodu. Jistě, někdo by si mohl říci a proč tedy neplatit rodičům peníze rovnou. Odpověď je jednoduchá, protože jen stát a zákon u důchodovém pojištění zajistí, aby děti donutil formou pojištění na rodiče platit.

Výchova dětí totiž stojí nemalé peníze, které musí rodiče vynakládat. Němečtí ekonomové vypočetli nákladovost rodiny na výchovu dětí: jeden potomek - náklad 107136 eur, tedy 496 eur měsíčně, druhý potomek - 472 eur.měsíčně, třetí 414 eur měsíčně. O tyto prostředky přijde rodina při výchově dětí. Je tedy spravedlivé, aby se mu jich část vrátila zpět v důchodu jako příspěvek řekněme za výchovu a zajištění dalšího plátce.

Samozřejmě ti občané, kteří nebudou mít žádné děti, budou dostávat od státu pouze státní důchod za platbu svého pojištění. Za prvé nevydávali peníze na výchovu dětí, tudíž jim více peněz zbylo pro jejich potřebu. Za druhé nezvýšili počet plátců do důchodového systému, takže nemohou dostat alikvotní část z jejich příspěvků. Za třetí budou nuceni si za ušetřené peníze zajistit nadstavbu nad důchodovou dávku sami. Zřízením penzijního fondu, zhodnocením svých prostředků v investičních fondech apod. Budou muset více myslet na své stáří.

Je logické, že stát by pro všechny, tedy jak bezdětné, tak rodiče s dětmi, měl zřídit další pilíř plateb ke státním důchodům za platbu pojištění..A tou je odvod do penzijního fondu s daleko větší podporou státu, aby lidé byli stimulováni si na svůj důchod více šetřit a stali se zodpovědnější.

Ruku v ruce s tímto opatřením musí jít daňová reforma. Všichni plátci musí mít rovnou startovní čáru. Tedy odečitatelné položky na děti se musí zrušit a nikdo v návaznosti na důchodový systém dle plátců nesmí být zvýhodňován.

Rovněž evidence plátců a plateb vztahujících se k rodičům by musela být adresná s určujícím účtem.

Co by taková reforma přinesla?

1/ Samozřejmě by se provedená úprava projevila velmi pozitivně na nezaměstnanosti a menších nákladech zaměstnavatele na pracovní sílu.
2/ Evidentní stimul rodin mít děti, čím více, tím lépe pro rodiče v případě příspěvku k důchodu.
3/ Větší spravedlnost ve vyplácených důchodech.
4/ Větší vdovské důchody v případě úmrtí jednoho z manželů.

Celkový přínos pro ekonomiku státu včetně zajištění dlouhodobé neklesající výplaty důchodů.