Handrkování o snížení daní z příjmu opět začalo. To, co bylo schváleno v Topolánkově reformním batohu, se tenkrát celkem právem nepozdávalo části ODS. Dnes už s tím nesouhlasí ani zbytek partaje a obě další strany vládní koalice.

Tak jak jsou nyní zákony nastaveny, by totiž od příštího roku mohlo dojít ke zvýšení daňového zatížení u lidí se středními příjmy. Vzbouřenci v ODS prosadili loni pokles rovné sazby daně z příjmu z 15 na 12,5 procenta od roku 2009, nicméně tato úleva by měla být doplněna snížením odečitatelných položek, což by způsobilo právě onen nežádoucí efekt pro střední příjmové skupiny.

Tahle podivná situace vznikla kvůli vnitrostranickým sporům v ODS a není divu, že lidovecký ministr financí Miroslav Kalousek nemá žádnou radost z toho, že teď musí takový problém řešit. Nedá se ale nic dělat. Problém nejsilnější koaliční strany je vždy, nejen v naší vratké politické situaci, problémem celé vládní koalice.

Kalousek bude mít jistě pravdu, když bude argumentovat tím, že je především nutné zjednodušit daně, zrušit zbytečné výjimky a zároveň daleko rychleji snižovat deficit rozpočtu. Jenže zrušení výjimek a zjednodušování daní je v polovině volebního období stále ještě jakousi rozmazanou budoucností. Loňská komplikovaná a ostře diskutovaná daňová reforma byla spíše dílem improvizace a hledání kompromisů. Není divu, že daňová přiznání nebudou mít ani náhodou původně slibovaný rozsah jedné půlstrany. Za uplynulý rok ale žádná koaliční vize dokončení daňových a fiskálních reforem nevznikla, nebo přinejmenším nebyla zveřejněna. A to moc nesvědčí o reformním úsilí tohoto slavného reformního kabinetu.

Klíčem je totiž zrušení oněch proklatých výjimek a zde je politickým problémem i jednoduché a logické zrušení úlev na stravenky či režijní jízdenky. O významnějším zásahu do nesmyslně astronomickými sumami dotovaného stavebního spoření nemluvě. A tak se hraje jakési člověče, nezlob se se sazbami sociálního pojištění, odečitatelnými položkami i dalšími daňovými úlevami místo toho, aby se daně řešily jako jeden vnitřně provázaný systém.

Ministr financí nyní pustil do diskuse dva návrhy, z nichž první místo daní snižuje sociální pojištění, a minimalizuje tak výpadek příjmů rozpočtu, zatímco druhý snižuje daně podle původních představ a zvyšuje úlevy na děti, což generuje masivní výpadek státních příjmů v rozsahu údajně až 35 miliard korun. To se dá chápat jako pokus o vymezení mantinelů -na jedné straně leží představy rebelů z ODS a na druhé prorodinná politika lidovců. Nyní bude následovat proces známý z arabských tržišť, kdy každý bude smlouvat s každým a vyjednávat to, co nejlépe vyhovuje jeho politickým prioritám. Jednoduchý, srozumitelný daňový systém bude nejspíše to poslední, o čem bude řeč.

Ale všechno není špatně. Nastoupený trend snižování celkového daňového zatížení je nesporně pozitivní a má smysl. Naprojektovaný pokles podnikových daní se v současném světě zmítaném finanční krizí jeví jako velmi prozíravý krok a možná by se mělo začít zvažovat, zda dále neulevit na daních firmám, které budou investovat do svého rozvoje a kompenzovat tak trochu dopady omezování odbytu českého zboží na světových trzích. Výborný nápad je i připravované sloučení výběru daní, zdravotního a sociálního pojištění do jednoho místa, byť s tímto návrhem přišel už v roce 2006 v poradenském týmu tehdejšího ministra financí Vlastimila Tlustého zástupce nominovaný KSČM, jistý Lubomír Mandík. Nějakou koncepci fiskálních reforem, kde by bylo jasně řečeno, jak bude vypadat finální podoba daní i výdajových programů, by to ale už opravdu chtělo.

MfD, 26.3.2008

Autor je komentátor MF DNES