„Nesouhlasíme s jakýmkoli vměšováním politiků do záležitostí privátních firem, neboť to je v rozporu s podmínkami trhu,“ prohlásila mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková na iniciativu vedoucí k zpřehlednění bankovních sazebníků a v důsledku pak i snížení poplatků za základní bankovní služby, kterou na počátku srpna tohoto roku prezentovali představitelé KDU-ČSL a serveru www.bankovnipoplatky.com. Týden se sešel s týdnem a máme tu situaci opačnou. Záchrana bank ve světe přijde daňové poplatníky na stovky miliard dolarů.

Jak se ale pak popasovat s výrokem mluvčí banky, která nahlas řekla to, co si řada bankéřů zřejmě myslí a podle toho se i chová – pokud se nám daří, nemluvte nám do ničeho, když přijde krize, považujeme za samozřejmé, že nám stát pomůže. No a v zásadě to tak i v praxi funguje. Krize je tu a politici z obav o její šíření slibují, jednají a rozdávají. Počínaje přímým vstupem do finančních institucí (nepřesně označené jako znárodnění), přes garance za mezibankovní půjčky a uvolnění hotovosti do finančního systému (pochopitelné a smysluplné), konče odkupem špatných aktiv! To už je ale nepochopitelné. Jak k tomu přijdou jiní podnikatelé? Koneckonců daně odevzdávají všichni a to samé platí i o míře a různorodosti regulace dalších odvětví. Právě špatných aktiv by se zajisté rád zbavil kdekdo. Jak je to tedy s tím trhem privátních firem, do kterého stát nemá zasahovat?

Jsme v bludném kruhu. Jak někdo nedávno vtipně napsal – když dlužíte tisíc korun, pošlou na vás exekutora bez otálení, když dlužíte 50 milionů, poskytne vám banka další úvěr, aby neztratila významného klienta. V aktuální situaci je to podobné, jen v opačném gardu. Když skončí Karlovarský porcelán, je to sice smutné, ale co by s tím stát měl logicky dělat. Kdyby hrozil krach banky, kde mají své peníze statisíce klientů, stát napumpuje do banky peníze téměř bez mrknutí oka. Peníze daňových poplatníků. Politikové napříč EU a v USA se nyní shodnou - musíme zamezit pádům dalších „Lehmanů“. Vskutku „tržní“ a „spravedlivý“ přístup. Hlavně ale přístup krátkozraký. Ano, je pravda, že to akciové trhy rozhýbalo směrem nahoru (aby také ne, při slibovaných objemech v řádu bilionů eur), ale za jakou cenu? A na jak dlouho? K očistnému procesu tak nikdy nedojde, protože nedojde ke skutečnému pádu. Finanční instituce se otřepou, pár let se bude investovat poněkud konzervativněji a pak můžeme zažívat stejnou situaci jako dnes třeba v inovované podobě. Vždyť on to poplatník unese, děláme to stejně jen kvůli němu….

Na závěr se hodí slova amerického miliardáře George Sorosa o plánech amerického ministra financí: „Je to v podstatě stejný druh finančního inženýrství, který nás dostal do problémů.“

provozovatel www.bankovnipoplatky.com