Místo roaring twenties máme crippled twenties. Dvacátá léta dvacátého století byla veselá, až nevázaná, inovativní, inspirativní, akcelerující. O sto let později jsme do nich nastoupili s nadějí, že nás čeká obdoba, a nebyl důvod, proč by tomu nemělo tak být. Pak si někdo uvařil polévku z netopýra a celá zeměkoule skřípe. Má to mnoho průvodních znaků. Jako profesionál to všechno sleduju jako nějakou oživlou sci-fi. S pandemiemi můj literární obor počítal odedávna, ale nepamatuju, že by někdo předvídal čipovou nouzi.

Čtu, že se projeví ve všem, protože čipy neboli mikroprocesory jsou všude. Mudrcové radí, abychom neodkládali vánoční nákupy. Snad nebude tak zle, ostatně v bačkorách čipy zatím nejsou. Horší je to s automobily. Procesory v nich řídí proces spalování, obsluhují brzdy, hlídají složení výfukových plynů. To je obecně známo. Teď se ukázalo, že v moderním autě jsou stovky čipů, bez nich si ani neotevřete okno. Pandemie omezila jejich výrobu a dovoz. Kvůli tomu se vyrobí o čtyři miliony aut méně. U nás Škodovka prodloužila prázdniny, vyrobené vozy bez čipů skladuje na odstavných plochách.

Teď do toho vstoupím se svým pošetilým nápadem.

Některé čipy jsou nutné, hlavně ty, co řídí chod motoru. Co kdyby se ale udělala revize čipů a provedla se selekce na nezbytné a na ty, bez kterých se můžeme snadno obejít?

Nejen to. V motoristických médiích narážím na to, co si o věci myslím také, že totiž motoristy ta elektronická hejblata spíš obtěžují. Mám auto vyrobené v roce 2015 a tam jich je málo. Samozřejmě je tam palubní počítač a motor je řízený procesorem a v servisu se o něj už nestará Pepa se šroubovákem, ale inženýr s notebookem. Ale není tam nic, co by rozeznávalo obličej a nastavovalo sedadla. Rádio zapínám knoflíkem, neboť žádnou dotykovou obrazovku nemám. Moderní auto jsem ochutnal letos o prázdninách. Byla to škodovka v portugalském provedení. Ani mých čtyřicet let zkušeností s životem vedle počítače mi nepomohlo najít nastavení provozního jazyka. Pustit rádio bylo utrpení, navíc nebezpečné, protože jsem musel plácat do displeje, místo abych se držel volantu. Pořád tam něco pištělo a hlídalo a staralo se, a já tomu nedovedl portugalsky poručit, ať táhne k čertu.

Co kdyby si automobilky počínaly jako ten, kdo chce hubnout, kdo shazuje zbytečná kila? Vzpomínám na první škodovky v režii Volkswagenu, na tehdejší reklamy, které se chlubily, kolik vylepšení mají, na stovky jich bylo. Už vidím tu reklamu na model odvšivený od zbytečných čipů.

A ty nutné, co řídí motor a spalování a brzdy a čistotu plynů? Ty vyrábět doma. Proč je vozit přes půl planety na lodích s výfuky zamořujícími ovzduší?

Končím. Nemusíte mi vysvětlovat, že je to pošetilý nápad, inzeroval jsem to už v názvu. Ale snít snad ještě můžu. Mám v hlavě mozek, ne čip.

LN, 16.8.2021