Tak, teď vážně, geronti! Tuhle v noci mě překvapila myšlenka, flash of lightnig. Od března jsme svědky historicky téměř bezprecedentního jevu a mezi námi ve skupině dosti systémově vzdělaných gerontů ani poznámečka o ději, který to vybudilo v makroekonomickém systému. A to jeden z nás je vysokým šamanem toho oboru. Sypu vám poznámky, co mi zavířilo v hlavě. Překvapilo, že zavířilo až teď. Vás nic k tomu nenapadalo, vždyť jste analytické mozky!?

Za A). Teď, když je malér viditelný, se k možné nápravě vyjadřují politici místo superekonomů a „nobelistů“ dekorovaných v oboru. Podráždilo mě, jak figurky typu Macron, Leyen mají plán: seženeme někde hafo peněz (kde?) a nalijeme je do toho, aby se to oživilo. Zadlužíme všechny, a na několik generací, a pak z toho dáme jen někomu, kdo se nám bude líbit. No, to je to plán jako trám!

Za B). Když v našich vědách chceš rozumět, jak probíhají procesy na objektu, nemáš jinou možnost než vyjít ze zákonů zachování (hmoty, hybnosti, momentu, energie, náboje, etc.) a napsat formule podle tušených souvislostí. Co srovnatelného je k dispozici v ekonomii? Já vím, není to exaktní věda, ale úplně bez myšlení se v tom oboru snad odborníci nepohybují, nebo jo?

První, co mě napadlo až po měsících, že ten ekonomický objekt je překvapivě neobvyklý, téměř řádu nula, bez viditelné setrvačnosti. Lze jej vypnout slovním příkazem téměř ze dne na den bez efektů, které by v jiné části přírody byly spektakulární. Zastav na místě lokomotivu betonovým blokem, prohlídni si hašení oblouků z přepětí na vypínačích, uzavři neopatrně mžikem přívod k vodní turbině bez přelivového kanálu a barák nedohledáš, odpoj generátor tepelného zdroje od sítě a hodinu budou řvát pojišťováky tlakového systému. A v domácnosti se podívej, jak se ti vyboulí přívodní hadice k pračce v důsledku solenoidem uzavíraného přítoku vody. Příklady efektů od setrvačnosti rozzlobené energie.

Při mžikovém vypnutí podstatné části světové ekonomiky žádné rázové jevy, tiše zhasne na povel. A napnout pozornost, při tom vypnutí nedošlo k žádným změnám mně pochopitelných výchozích veličin: stejný počet výrobců i konzumentu při vypnutí i při očekávaném „nahození řemene“, neztratila se ani nejmenší výrobní kapacita a schopnost práce, všichni chceme jíst a pít a bydlet a topit a chladit atd. Nikomu nezmizely z účtu žádné prostředky. Zdá se mi, že takový objekt bez setrvačnosti, kterému se nezměnilo nic podstatného na vstupu, se má dát právě tak dobře zapnout-nastartovat, jako se dal vypnout. A nepotřebuje nikam nalejvat astronomické investice. Proč? Každý má v ruce to, co měl, a ví, kolik toho dělal. A potřebuje-li, ať si půjčí on místně.

Pravda, budou-li všichni po šoku chtít totéž, co před šokem. Samozřejmě vidím, že nikoliv. Stabilní zůstává jen nutný standard. Asi u význačné skupiny lidí vznikne z opatrnosti rozhodnutí, že naše odcházející výkaly mohou být méně mastné a trávicím traktem nebudeme prohánět ingredience zcela bez výživového efektu. Skoro celý svět by se určitě obešel, bylo-li by to nutné, nejméně rok bez jakéhokoliv nákupu oblečení. Z opatrnosti se dá silně omezit nákup aut, lyží, bicyklů a spousty dalších takových výrobků. Skoro úplně se lze obejít bez vožení se na kolotočích lunaparků, včetně kolotočů bezobsažného mezinárodního cestovního ruchu. Dlouhá období lze bez úhony na duševním zdraví přežít bez oblažujícího vzniku nových filmů, knih, hudby, festivalů, divadel, koncertů atd. Jde tedy o to, jaká část zbytných „produktů a služeb“ po šoku odpadne a již o ni nebude při restartu ekonomiky zájem. Ano, jistá část lidí přijde v důsledku psychického otřesu lidstva a svůj job.

Z toho dělám závěr: Peníze od Macron-Leyen , které by se dostaly k těmto ve službách nepotřebným lichým lidem, nejsou peníze cokoliv startující, nýbrž žebračenky. Ztracené investice. Pro ty lidi je jediná makroekonomická naděje: restrukturalizace složení výroby i služeb, kterou nikdo centrálně nemůže být schopen vymyslet a naplánovat. To musí konkrétní noví podnikatelé. Bez ironie si totiž i myslím, že užitečné požadované práce musí být na zeměkouli dostatek: zemědělství, lesnictví, stavebnictví, produkční průmysl, zdravotnictví a mnoho dalšího. Člověk se musí dlouhodobě živit něčím, co jiní od něj požadují jako sobě užitečné. Osobní záliba je vedlejší. Nebo ano, ale pak na úkor vlastní životní úrovně. Moje matka celý aktivní život nezahradničila i ve městech z rozfrflanosti paničky květiny, nýbrž proto, abychom netrpěli hlady. A z nynější rodiny sem přidám pro mě slavný výrok prababičky Antonie, osoby, která si kdysi vzala na půldenní starost v sedmdesáti osmi létech mého tříměsíčního syna a mimo to stačila obstarat zahradu, drobné zvířectvo a nakrmit sebe a nemluvně. Ta stařenka ráda koukala po večerech na počátky televize a když tam opakovaně viděla ty sportující silné mladé lidi, jednou prohlásila: Když mají tolik energie a síly, proč nejdou kopat? Ona to totiž ve svém věku dělala.

Prosím vás, já se svými poznámkami nehlásím k ekonomickému pravěku nebo válečnému hospodářství! Pouze jsem zaznamenal svoje překvapení, že jsem si do té noci neuvědomoval zvláštní vlastnost ekonomického systému a její důsledky. A rád bych od vzdělaných šamanů oboru ekonomie nějaké návody na manipulování s ním v současné konkrétní situaci, návody, které nejsou viditelně hloupé na prvý pohled, jako ty od politiků.