Když král staví, políři v celé zemi mají co dělat, říkalo se v době králů a polírů. Když král staví svůj hrad, od stolu pánova odpadne spousta drobečků a v celé zemi rostou prasečí chlívky z nakradeného, tak nějak si lze ono rčení vysvětlit. Že platí dodnes, vidíme na posledním takovém příkladu, uvědomil jsem si, když jsem narazil na zprávu o Labské filharmonii v Hamburku. Koncertovat se v ní mělo už šest let a stát měla 300 milionů eur. Prý ji otevřou napřesrok v lednu a stála skoro devět stovek, tedy stovek milionů eur. Vezměme to na vědomí a snad se nám budou lépe trávit informace, o kolik byl předražen oproti původnímu rozpočtu tunel Blanka a o co se zdrželo jeho otevření.

Když půjdete v Praze kolem Obecního domu, tohoto obdivovaného klenotu secesní architektury, můžete zavzpomínat na začátek minulého století. Stavba měla stát tři miliony korun, tedy korun rakouské měny. Pamětníci přepočítávali tyto rakouské koruny na prvorepublikové v poměru jedna ku deseti, prvorepublikovou korunu ku komunistické zase jedna ku deseti a my, novodobí pamětníci, zase jedna ku deseti. Takže jsme na třech miliardách dnešních korun. Nakonec stálo Repre rakouských korun šest milionů, tedy dnešních šest miliard. Je něco nového pod sluncem?

Do análů stavebních skandálů se zapsala slavná Opera v Sydney – to je ta budova, co vypadá jako plachetnice. Navrhl ji Dán Jorn Utzon, původně měla stát sedm milionů australských dolarů a nakonec stála miliony sto dva, tedy sedmnáctkrát víc, a otevření se zdrželo o deset let. Pěkný výkon! To jsme my v Praze, my současní i rakouští, plus Hamburčané s jejich filharmonií, učinění žabaři.

Je tomu tak vždycky a všude. Příkladem každému na očích zářícím je v Praze Kongresové centrum. Ohavná, netvorně neforemná velebudova hyzdící vyšehradské panorama města, svou nadutostí konkurující další takové obludě, dnešnímu Domu odborových svazů, dříve Penzijňáku. Ošklivě se o Penzijňáku psát nesmí, protože je to dílo progresivních architektů Honzíka a Havlíčka a ti coby členové levicové kulturní fronty jsou dodnes hájeni. Kongresové centrum bylo otevřeno na konci komunistické éry coby Sjezdový palác, přesně podle analýzy profesora Parkinsona, že organizace si postaví těsně před svým krachem okázalé administrativní sídlo. Po Listopadu bylo Centrum za dvě miliardy přestavěno a po přestavbě bylo uvnitř i venku prakticky stejné jako před tím. Občas teď čtu, že bude třeba přestavby další, důkladnější. Máme se na co těšit.

Když něco funguje napříč dějinami i napříč glóbem, asi to má povahu nějakého přírodního zákona. Čekám na nového profesora Parkinsona a jeho matematickou analýzu. Ne snad, že by se pak méně kradlo, ale aspoň bychom se zasmáli, pokud by své výpočty dovedl prezentovat v roztomilé knížce, jako to udělal Parkinson I.

LN, 23.5.2016