Komisařka EU pro dopravu Violeta Bulcová nám sdělila, že „Všechny druhy dopravy by měly přispět k dekarbonizaci našeho systému mobility. Cílem je dosáhnout do roku 2050 nulových emisí. To vyžaduje systémový přístup: používání vozidel s nízkými a nulovými emisemi, výrazné zvýšení kapacity železniční sítě a mnohem účinnější organizaci celého dopravního systému, a to na základě digitalizace….“
Tato slova bohužel nelze brát na lehkou váhu.

Napřed se podívejme, co znamenají z čistě technického hlediska. V roce 2018 se v České republice spotřebovalo 2,13 miliardy litrů benzínu a 5,88 miliardy litrů nafty. Přepočítáme-li si tyto hodnoty na tzv. efektivní energii, bylo u nás k pohybu vozidel se spalovacími motory potřeba 25,6 TWh, náhrada benzínu a nafty by si tedy vyžádala zvýšení výroby elektřiny zhruba o kapacitu Dukovan a Temelína (výroba v roce 2018: 29,9 TWh). Jelikož v Německu, kde ekologické zítra již znamená včera, je jaderná energie tabu, musíme mít za to, že energie pro dopravu bude muset pocházet z obnovitelných nebo geotermálních zdrojů, tedy v praxi z větrníků nebo fotovoltaiky. Přehrady mají jednak malý výkon, jednak je není kde stavět, geotermálních zdrojů se u nás nedostává téměř vůbec.

Výroba elektřiny na pokrytí dopravních potřeb by si teoreticky vyžádala stavbu asi 7 000 větrných elektráren o jmenovitém výkonu 2 MW, kdy jedna v průměru ročně vyrobí 4 430 MWh.

Při rozloze ČR 78 000 km² je to 1 větrník na 11 km², tj. jeden na každém čtverci o hraně 3,32 km. Pokud se vyloučí stavba větrníků v lesích a obcích, pak při lesnatosti ČR ve výši 34 % by šlo o 1 větrník na nějakých 6,5 km², tj. jeden na každém čtverci o hraně 2,5 km, i když tedy nestavět větrníky v lese je asi jen zaostalost - v Německu se již kácení připravuje. A to pomíjím, že uvedená průměrná hodnota ročního výkonu větrníku byla zjištěna na stávajících větrnících, tedy těch, které jsou postaveny na nejvhodnějších místech. Pokud by bylo nutno získat potřebnou energii za rok z větru reálně, muselo by větrníků být výrazně víc, protože všechny obnovitelné zdroje podléhají zákonu o klesajících výnosech, tj. každý další zdroj má nižší výkon, a to mnohdy podstatně.

Nerovnoměrnost a nespolehlivost dodávek energie z větru a nemožnost vyrobenou energii skladovat by se asi měla kompenzovat fotovoltaikou – když nefouká vítr, jistě bude svítit slunce. Nebude. Určitě ne v noci, kdy by skoro všechny elektromobily stály na dobíječkách. V zimě u nás fotovoltaika nedodává energii prakticky žádnou.

Elektrifikace dopravy by si vyžádala obrovský nárůst těžby lithia a kobaltu. Ty se těží za značných nákladů časových (uhličitan lithný získávaný měsíce trvajícím odpařováním solanky) nebo energetických (uhličitan lithný ze spodumenu a kobalt těžený souběžně s mědí) nebo za podmínek, které nám připadají nepřijatelné (kobalt těžený v Demokratické republice Kongo – asi 60 % světové produkce). Těžba kovů mnohdy vede k závažným škodám na životním prostředí i v bohatých zemích, přičemž prudké znásobení potřeby lithia a kobaltu by rozhodně k šetrnějším těžebním metodám nevedlo. K tomu všemu se lithium-kobaltové baterie nerecyklují.

A to jsme mluvili pouze o dopravě, která má v ČR na celkové spotřebě energie sotva třetinový podíl. Obnovitelné zdroje se podle údajů ČSÚ na zásobování energií v ČR podílejí asi desetinou (ve skutečnosti je jejich podíl mnohem menší, protože energetická bilance výroby „zelených“ paliv je nezřídka záporná). Málokdo si uvědomuje, že energie z fosilních či neobnovitelných (uran) zdrojů byla a je nezbytnou podmínkou rozvoje naší civilizace. To v 19. století pochopitelně nezjistila žádná komise nařizující lidem pokrok, možnosti plynoucí z ohromného, z lidského hlediska neomezeného, a snadno dostupného množství energie obsaženého v uhlí, ropě a zemním plynu objevil a rozvinul trh. Všechny předchozí civilizace byly založeny na ze své podstaty chudičkých zdrojích obnovitelných, a tím nevyhnutelně odsouzeny k velmi pomalému nebo spíše nulovému rozvoji.

Další argumenty jsou snad zbytečné. Naprostá nemožnost převedení byť i jen dopravy na obnovitelné zdroje při zachování životní úrovně je zjevná. Jenomže na environmentalismus – tuto agresivní směs pokrytectví a nevzdělanosti - to žádný vliv nemá. Jim jde o něco úplně jiného. Paní komisařka to říká jasně – „k dekarbonizaci systému mobility“ se využije „mnohem účinnější organizace celého dopravního systému, a to na základě digitalizace.“ Znamená to snad, že nám budou povolena pouze elektrická auta, která díky digitalizaci budou zapínána centrálně?

Každý totalitní režim odůvodňoval své krutosti plněním vyšších cílů. Všichni totalitáři své metody oznamovali dávno před tím, než se chopili moci. Málokdo si připustil, že se hlásané šílenství stane skutečností. Environmentalisté nám dnes otevřeně říkají, že hříchem proti Planetě je samo narození člověka. Pokud se chopí moci, nebude na dálku vypnutý elektromobil tím nejhorším, co se bude v zájmu Planety dít.

MfD, 14.8.2019

Autor je farmakolog, právník a spolupracovník IVK