Bylo, nebylo. Takhle by mohla začínat pohádka, ale ta by měla dobrý konec. Tento příběh však s pohádkou nemá nic společného. Současná situace připomíná spíše horor. A bude ještě hůř!

Počátky současné krize ve vztazích mezi zakládajícími zeměmi EU a Českou republikou se začaly psát brzy po našem přijetí do Evropské unie. Nejdříve jsme byli dlouhodobě vyřazeni z volného pohybu pracovních sil.

V důsledku uplatňování nesmyslných zemědělských kvót jsme postupně přišli o pilíře naší zemědělské výroby – například o cukrovarnictví, částečně i o objem produkce našeho kvalitativně jedinečného chmelu.

Naprosto stupidní kvóty na podíl obnovitelných složek v motorových palivech a v jejich důsledku nesmyslně rozsáhlé pěstování řepky olejné způsobily výrazné poškození kvality zemědělské půdy a dále snížily naši potravinovou soběstačnost.

Nedostatek českého kapitálu vedl při privatizaci k výprodeji „rodinného stříbra“ a z velkých podniků už má české majitele jen minimum. Nepatří nám už dokonce ani voda vytékající z kohoutku v našich domácnostech.

Stali jsme se levnou montovnou a skladem Evropy. Desítky kilometrů čtverečních skladovacích a montážních hal pokrylo nejúrodnější části naší země. Většina výrobků pro export má relativně nízkou přidanou hodnotu. Ve skutečně cinkající zlaťáky se proměňuje většinou až za našimi západními hranicemi.

A naše příležitosti? Dle Francouzů jsme prý dokonce propásli i jedinečnou příležitost mlčet. Naší další skutečně „skvělou příležitostí“ je kulturně se obohatit a finančně se naprosto vyčerpat přijetím pokud možno desetitisíců nám nepřátelských, většinou navíc v ekonomice nepoužitelných jedinců.

Západní firmy nakupující v ČR většinou polotovary a komponenty profitují z dosud nízkých mezd v Česku a tím i z nízkých výrobních nákladů na jednotku produkce. To jim naprosto vyhovuje, i když zaměstnanci v jejich zemích pracují za úplně „jiné peníze“.

A nyní nám ještě chtějí určovat, jak vysoký má mít zaměstnanec české dopravní firmy plat, kolik musí brát na dietách, že má spát pouze v hotelu apod. První řidič českého kamionu již byl ve Francii pokutován za to, že má proti svému francouzskému kolegovi nižší mzdu.

Pokud bychom na tuto „hru“ vůbec mohli přistoupit, stali by se řidiči nákladních automobilů v mezinárodní přepravě jedněmi z nejlépe placených českých zaměstnanců. Bohužel však jen teoreticky, protože prakticky všichni čeští mezinárodní autodopravci by okamžitě zkrachovali.

Ale to je vlastně cílem těchto přijatých opatření. Až se k Francii přidá i Německo, které platnost stejného zákona zatím pozastavilo, dojde ke katastrofě. Jednoznačně, protože podobný zákon připravuje i Rakousko, Nizozemsko, Belgie a Itálie.

Evropská unie nám opět dává příležitost „držet hubu a krok“. Vždyť i vysavač funguje pouze jednosměrně, že?