Co je dobré uvnitř jedné členské země Unie, ať se již jedná o výrobky, potraviny, služby, je dobré i pro všechny ostatní. Zvláště za situace, kdy existují nadnárodní regulace, unijní předpisy, společné pro všechny členské země.

V Evropské unii se v souvislosti s ekonomickou válkou se Spojenými státy začalo mluvit o překážkách obchodu mezi samotnými členskými zeměmi. Netarifní bariéry, rozdílné technické požadavky a normy, nutnost dokládat při vývozu zboží zdravotní a veterinární certifikáty, rozdílné procedury pro dovoz a vývoz, dosahují ekvivalentu cel ve výši 44 procent v případě zboží a 110 procent v případě služeb.

Co ale s tím? Můžeme zvolit standardní postup a začít vyjednávat odstraňování překážek uvnitř Unie. Buďme si jisti, že každá lobbystická skupina, včetně Svazu sekáčů trávy a Asociace válečů pneumatik přijde s tvrzením, proč to i ono nejde. Včetně argumentů, že bezuzdné vpuštění někoho na trh povede k fatálnímu ohrožení všeho a všech. Návrhy liberalizace budou napadány skrze média, europoslance, členy Komise nebo zpochybňovány národními vládami členských zemí Unie. Standardním způsobem se v reálném čase nedá čehokoliv dosáhnout. Možná by se nějaké výsledky dostavily tak za 40 let: Třeba v podobě uvolnění prodeje krbového nářadí a mucholapek.

Ukázkový příklad selhání postupu prostřednictvím hledání „kompromisů“ představuje projekt jednotného evropského nebe (Single European Sky). Ten měl zvýšit efektivitu letecké dopravy propojením národních systémů. Teprve letos v červnu se členské státy Unie se shodli na společné pozici, dvacet let po předložení původního návrhu. Projekt je dodnes nedokončený, naráží na neochotu vzdát se části svrchovanosti a harmonizovat systémy řízení letového provozu. Výsledkem je nižší propustnost leteckých koridorů, zpoždění letadel, a hlavně frustrovaní cestující.

Druhou cestou je pokusit se o Velkou změnu. Vždyť by se případná „revoluce“ týkala běžných, každodenních lidských činností, a ne letecké bezpečnosti. Vyjděme z faktu, že Evropská unie tvoří jeden civilizační okruh. Racionálně myslící lidé nepovažují obyvatele jiných evropských zemí za barbary, kteří právě slezli ze stromů, vaří na ohni a zadnice si utírají lopuchy. A my sami doufáme, že se naši sousedé nás takto nevnímají. Nebo se v Evropě snad někdo cítí nadčlověkem, který všechno dělá lépe, kvalitněji, bezpečněji a je nadřazený jiným Evropanům? Pokud ano, je to nacionalistický hlupák.

Z tohoto plyne základní premisa následujícího návrhu. Co je dobré uvnitř jedné členské země Unie, ať se již jedná o výrobky, potraviny, služby, je dobré i pro všechny ostatní. Zvláště za situace, kdy existují nadnárodní regulace, unijní předpisy, společné pro všechny členské země. Takže, pokud někdo může prodávat/nakupovat zboží z Brna do Jihlavy, není důvod, aby tak nemohl činit bez dalšího z Brna do Poznaně, Paříže nebo Mnichova.… Stejně tak, pokud mám právo vykonávat profesi zedníka, instalatéra, tesaře v Jičíně, musím mít, za stejných podmínek jako v Česku, možnost zdít, montovat trubky, tesat i v dalších zemích Unie. Ano, jsou profese přímo vázané na znalost jazyka, ale těch není zase tak moc.

Vodítkem pro Velkou změnu může být smlouva o vzniku Schengenského prostoru. Zprvu naprosto nevýznamný akt se stal základem volného cestování. Svobody, kterou si dnes občané Unie na evropské integraci cení nejvíce.