Staré přísloví praví: Dvakrát měř, jednou řež. V energetice by to mělo platit dvojnásob. Bohužel tomu tak zejména v Evropě v poslední době není. Politici podléhají lobbingu i klimatickému alarmismu a velí ke zbrklým krokům.

Situace v evropské energetice začíná připomínat vroucí kotel. Dramaticky rostou ceny elektřiny i plynu, což se logicky nelíbí lidem ani firmám. Odborníci stále hlasitěji varují, že může brzy dojít k masivním protestům ve stylu francouzských žlutých vest. Některé vlády už tak začínají podnikat kroky, aby dopad vysokých cen na zákazníky nebyl tak drtivý. O nutnosti udržení energetické bezpečnosti a rozumné cenové hladiny mluví před volbami i většina českých politických stran a hnutí.

Velmi pravděpodobně je však už pozdě. Jde totiž o důsledek rozhodnutí, která padla v letech minulých. Ta byla motivována honbou za dramatickým snižováním emisí CO2. Varovná slova o energetických a ekonomických rizicích byla přitom pohříchu umlčována či zlehčována.

Nyní tak musíme čelit důsledkům. Vysoké ceny jsou přitom jen jednou částí problému. Ta druhá zatím číhá v závětří a připomíná se pouze „drobnými varováními“. Před několika měsíci proběhla médii zpráva, že byla Evropa na pokraji rozsáhlého blackoutu. Nyní klepe potenciální energetická krize na brány Velké Británie. Tam totiž vyhořela výměníková stanice a požár vyřadil z provozu podmořský kabel, který na ostrovy přivádí elektřinu z Francie. V Británii tím akutně vzrostlo riziko masivního výpadku elektřiny, protože kdyby došlo k další jediné větší havárii, dodávky proudu by se zřejmě zhroutily. Naštěstí k tomu zatím nedošlo, ale ceny elektřiny i zemního plynu okamžitě prolomily rekordy.

Aby toho nebylo málo, tak právě zemního plynu začíná být v Evropě před blížící se zimou nedostatek. Odborníci i část politiků varuje, že jde o politickou hru Putinova Ruska, které se tím snaží vytvořit tlak na urychlené spuštění kontroverzního plynovodu Nord Stream 2.

V této situaci by se jevilo nanejvýš logické, kdyby evropští politici intenzivně pracovali na tom, jak zajistit svým občanům i firmám stabilní dodávky energií za dostupné ceny. Příliš se ale nezdá, že by tomu tak skutečně bylo. Naopak stále trvá tlak na urychlené odstavení uhelných elektráren. Německo chce i nadále v brzké době vypnout i své jaderné zdroje.

Evropa se tím vydá ještě více na pospas rozmarům počasí i politických her. To je nepřijatelná situace. Zejména, když je evidentní, že z hlediska ochrany klimatu jsou snahy samotné Evropské unie marginální. Evropští politici mají nyní dvě možnosti. Měli by využít tu první, která spočívá v aktivním řízení událostí. Nástroje stále v rukou mají. Evropská unie má zatím stále dostatek energetických zdrojů. Jde pouze o politickou vůli například zkrotit spekulace s cenami emisních povolenek.

Druhou možností totiž je nechat událostem volný průběh a pokračovat ve stejných kolejích. Ty ovšem dost možná vedou do energetického, ekonomického i politického pekla. Politici musejí počítat s tím, že podél trati uvidí zástupy naštvaných voličů. A možná už za nejbližší zatáčkou číhají populisté, kteří by moc rádi převzali řízení.

Převzato z webu iUhli.cz