Dřevo je uhlíkově neutrální obnovitelný zdroj. Jeho pálení tak zaslouží zelenou podporu. Názor vědců, kteří tvrdili něco jiného, dosud v Bruselu ignorovali.

Pálení dřeva v elektrárnách, teplárnách i domácnostech pomalu ztrácí zelenou pečeť. Alespoň v očích unijních úředníků a některých poslanců. V očích mnoha vědců přitom takové pálení dřeva nebylo zelené nikdy. Roky na to upozorňovali a vysvětlovali, proč tomu tak není. Teprve nyní však jejich názory začali EU brát vážně (zde).

Jenže než na to došlo, stihla Británie, ještě jako člen Unie, přestavět svoji velkou uhelnou elektrárnu Drax na biomasu (zde). Což je v tomto případě eufemismus pro dřevěné pelety. Dovážené loděmi ze zámoří (zde). Stejnou cestu zvolili i v řadě dalších zemí, tahle možnost se často skloňuje i při úvahách o proměně tuzemského teplárenství. Velký význam již má spalování dřevní biomasy v energetice Finska a Švédska, jež by jeho podíl na energetickém mixu chtěly dále zvyšovat. Aby dosáhly zelených cílů EU.

Nyní však chce Brusel změnit limity pro těžbu i samotnou klasifikaci pálení dřeva. Zatím se to projevilo sporem se zmíněnými severskými zeměmi (zde). Těm se zatím podařilo rozhodování o celé záležitosti oddálit a obě strany sporu nyní vyjednávají a hledají další spojence. Což je, mimochodem, recept na to, jak by se měla konečně v Bruselu začít chovat česká politická reprezentace.

Celý vývoj okolo energetického využívání dřeva však ukazuje ještě jednu věc. To, na jak vachrlatých základech stojí celá zelená politika EU. Jinak by přeci nebylo možné, že po pár letech se přijde na to, že masivně podporovaný zelený zdroj vůbec není zelený! To se opravdu varovné hlasy (například zde) nedostaly k nikomu z mocných? Nebo je jen nechtěli slyšet? Jak se vůbec informace k unijním politikům dostávají informace, podle kterých se rozhodují? Nejen na téma oxidu uhličitého…

Na druhou stranu je chvályhodné, že EU konečně jednou našla odvahu k reflexi svého chybného rozhodnutí, ale miliardy na „dřevěné“ projekty už byly proinvestovány. Ztratila se také spousta času, kterého údajně vůbec není nazbyt. A vykácela se spousta čtverečních kilometrů lesů v USA, Rusku i jinde.

Pokud by Brusel dokázal bez ideologie podobnou reflexi v případě jádra a postavil jej na úroveň obnovitelných zdrojů, nemuselo by být ještě vše ztraceno. Kdyby k tomu ještě dokázal zbrzdit tempo dekarbonizačního kvapíku, nemuseli bychom se ani bát toho, čím budeme svítit a topit v době, kdy se teprve budou stavět jaderné zdroje. Při tom všem by zbylo dost prostoru pro větrnou a fotovoltaickou energii.

Přestože Zelená fronta tvrdí, že v EU „nemáme čas“ a „musíme jednat hned“, není to pravda. Stačí jediný pohled na globální statistiku emisí CO₂ za rok 2019, aby bylo jasné, jak malým zdrojem tohoto plynu už EU je (zde). My v Evropě si zvolnění tempa můžeme bez rizika pro svět klidně dovolit. Abychom našli lepší postupy a technologie na to, jak bezpečně obstát v budoucnosti.

Převzato z webu iUhli.cz