Silní, abychom nebyli ovládnuti, slabí, aby nás mohli vysávat. 
Evropská unie ztrácí na Ameriku i Čínu. Nic nenasvědčuje tomu, že by v globální konkurenci mohla zvítězit.

The European Dream

Před patnácti lety poprvé vyšla kniha amerického ekonoma a sociálního teoretika Jeremyho Rifkina The European Dream: How Europe’s vision of the Future Is Quietly Eclipsing the American Dream (Evropský sen: Jak evropská vize budoucnosti nenápadně zastínila americký sen). Autor, jak naznačuje název, v ní předpověděl, že Evropská unie zvítězí v globální konkurenci.

Rifkina zjevně poznamenal budovatelský étos doby, ve které byla formulována evropská ústava, později odmítnutá Francouzi a Nizozemci v referendech. Předkládal myšlenku, že v moderním světě je důležitější sdružování a spojitost než vymezený prostor, v němž rozhoduje centrální vláda. Unijní heslo „jednota v rozmanitosti“ pokládal za nejúčinnější odpověď na globalizaci.

„Americký sen je založen na smrtelném instinktu, Amerika usiluje o autonomii. Unie států a národů, občanů Evropské unie, je lepší odpovědí na povahu globalizace,“ napsal Rifkin.

Starý kontinent, staré firmy

Koncem roku 2019 však situace vypadá jinak. Evropská unie je oslabena brexitem i spory na osách východ-západ a sever-jih. Amerika se se svým „smrtelným instinktem“ vyhrabala z krize snáz než „rozmanité“ bruselské společenství a technologicky jí uniká.

Evropská komise vydává optimistické právy o stoupající inovační výkonnosti unijních států v posledních letech. Loňský report Evropské investiční banky (EIB Investment Report 2018/2019) ale příznivě nevyznívá.

Zpráva EIB dospěla k závěru, že s výjimkou několika zemí Evropská unie za Spojenými státy technologicky a digitálně zaostává. Mezi břehy severního Atlantiku se rozevírá mezera v investicích do softwaru, vzdělání i transformace podniků a evropské firmy ztrácejí v modernizaci strojního zařízení.

Ředitelka ekonomického oddělení EIB na webu VoxEU upozorňuje, že v Evropské unii je málo firem, které inovují, většina jich kopíruje inovace od konkurence. Evropa podle ní vytvořila „statický systém, ve kterém málo nových firem nahrazuje firmy staré“.

Strukturálním zaostáváním Evropy se letos zabýval i Bloomberg Businessweek. Ve své analýze upozorňuje, že úspěšné dravé firmy na starém kontinentu často spolkne neevropský investor. Za příklad dává rezervační portál Booking.com se sídlem v Amsterdamu, jehož majitelé kdysi marně v Evropě hledali kapitál. Nakonec portál koupila společnost Priceline z Connecticutu, dnes Booking Holdings, která z něj má osmdesát procent svých příjmů.

Bloomberg na jedné straně uznává, že Evropa vyrábí špičková auta, hodinky, víno a pivo. Na straně druhé upozorňuje, že nemá silné celosvětové hráče, nedokáže postavit konkurenci americkým technologickým gigantům, jakými jsou Alphabet (Google), Amazon, Apple, Facebook nebo Microsoft.

Konkurenci ostatně nemůže postavit ani čínským obrům typu Alibaba či Tencent.

Přichází čínský mandarín

Zatímco Jeremy Rifkin v roce 2004 prohlašoval Evropskou unii za společenství, které bude udávat tón globálnímu světu, analytik Sławomir Sierakowski ji na webu Project Syndicate koncem roku 2019 popisuje jako „stagnující, bezmocnou a rezignující“. Varuje, že může skončit jako Čína v devatenáctém století.

„Pro Čínu bylo devatenácté století dobou ponížení, kdy byla infiltrována Brity, Francouzi Němci Rusy i Američany. Mocnosti jí vnutily ponižující obchodní smlouvy, podřídily ji svým ekonomickým cílům a kontrolovaly ji politicky,“ píše Sierakowski, ředitel varšavského Institutu pokročilých studií a vědecký pracovník německé Rady pro zahraniční záležitosti.

Podle Sierakowského Evropská unie zaostávající Čínu devatenáctého století připomíná. „Stále je velkou říší, která nemůže být obsazena, zároveň je ale dostatečně slabá na to, aby byla infiltrována a vysávána,“ píše polský analytik.

Čína podle něj zrcadlovitě přebírá někdejší roli Evropy. Čínské společnosti s komunistickou státostranou v zádech pronikají do evropské ekonomiky. Čínští investoři nakupují špičkové evropské firmy, třeba německého výrobce robotů Kuka, anebo přístavy, například řecký Pireus či největší říční přístav kontinentu v Duisburgu.

Číňané staví novou hedvábnou stezku na západ Eurasie. A je zjevné, že jejich zájmy nejsou jen ekonomické, ale i politické. V Evropě nakupují jak firmy a nemovitosti, tak politiky a posilují svůj vliv. Je ostatně patrný i v Česku, byť čínských investic je tady jak šafránu.

Nabízí se otázka, zda jednou Evropa neprocitne a nezačne bránit svůj trh před Čínou obdobně jako Trumpova vláda trh americký. Nehájila by v takovém případě Čína svá evropská odbytiště stejně vehementně jako Angličané v devatenáctém století svůj trh s opiem v Číně? Jistě, dá se to brát jako vtip…

Jako (špatný) vtip ale může po patnácti letech vypadat i vize Jeremyho Rifkina, že na troskách amerického snu, pro který byly schopny celé generace jít až na konec světa, vyroste sen evropský.