Následující vývoj závisí na tom, zda se vůdcové Evropy nechají vystrašit

Výsledky řeckého referenda již známe. Ale než začneme spekulovat o pokračování příběhu, položme si otázku, proč se Řecko dostalo do takového marasmu. Kvůli nepřiměřeným škrtům, mohou tvrdit povrchní ekonomové, kteří nepamatují, co bylo před více než pěti lety. Ale škrty nejsou výsledkem úmyslného sadismu. Škrtat se začalo kvůli nepřiměřeným dluhům, které vznikly kvůli nepřiměřeným výdajům. Ty trvaly již od roku 1980.

Pro mnoho Řeků jsou osmdesátá léta vzdálená jako obléhání Troje. Ale samotná skutečnost, že něco se stalo před desítkami let, ještě neznamená, že je bezvýznamná. A řecké dluhy významné jsou. I když jejich hlavní část vznikla už dávno.

Strašák řeckých podnikatelů

Zločinec zodpovědný za řeckou finanční katastrofu zemřel v roce 1996. Ve své době bylo široce respektován a voliči upřímně oplakáván. Byl to Andreas Papandreu, dlouholetý předseda řady řeckých vlád a profesor ekonomie. Britský týdeník The Economist tehdy napsal v nekrologu toto:

„Mezi jeho solidní úspěchy patří sociální reformy, podpora zdravotnictví a sociálního systému, stejně jako zahojení přetrvávajících ran z občanské války z let 1946 až 1949. Umožnil tisícům bývalých komunistů získat penze. Jejich děti dostaly práci v bobtnajícím veřejném sektoru.“

Člověk si může říci, že jestli takto vypadá pochvala podle The Economist, pak je snad lepší být plísněn. Ale nekrolog pokračuje dalším odstavcem:

„Mezi jeho selhání lze uvést masivní dluh nashromážděný jako výsledek bezohledného utrácení během osmdesátých let a nevalný hospodářský růst. Jeho sociální populismus odstrašil mnoho podnikatelů, takže miliardy dolarů, které mohly být investovány v Řecku, odešly do ciziny.“

V tomto bodě britský týdeník trefil přesně do černého, neboť jak dluh, tak odliv domácího kapitálu byly a jsou hlavním problémem řecké ekonomiky od Papandreových časů až doposud.

A nyní se vraťme do současnosti. Řecké referendum bylo o dluzích. O tom, zdali Řekové chtějí platit své dluhy, jejichž kořeny sahají do Papandreových dob, anebo ne. V přesvědčivém poměru více než 61 procent Řeků svoji odpovědnost odmítlo.

Ano, výsledek referenda nelze interpretovat jinak při sebelepší vůli. Řekové neodmítli euro, naopak, na společné měně lpějí dosti tvrdošíjně: žádné hnutí za návrat k drachmě není vidět. Neodmítli ani Evropskou unii. Ani slovo nepadlo o evropských dotacích, o nichž jsou Řekové (velmi mylně) přesvědčeni, že báječně pomáhají jejich ekonomice.

Co tedy bude následovat? S největší pravděpodobností se stane, že Angela Merkelová, Jean-Claude Juncker, Martin Schulz a další potentáti nebudou spát hrůzou, že kvůli řecké platební neschopnosti se rozpadne euro. Nic takového se samozřejmě nestane, ale Merkelová a její kolegové nejsou právě nejsilnější ve financích. Nedovedou pochopit, že žádné nebezpečí rozpadu eurozóny nehrozí, a to ani v případě, kdyby Řecko odešlo. (Naopak, eurozóně by se hluboce ulevilo.)

Je vysoce pravděpodobné, že výsledek referenda má Tsiprasovi sloužit jako klacek při vyjednávání. Když to mírně přeženeme: Podívej se, Angelo. My teď můžeme udělat cokoli. Můžeme třeba i odejít z eurozóny, ale chápeš to riziko? Umíš si představit, že euro se rozpadne, EU se rozpadne, bude válka, a to všechno bude jenom tvoje vina?!? Angelo, vážně si chceš tohle vzít na svědomí? Bububu!

Poučí se Řekové z vlastních chyb?

Merkelová a s ní i Evropská komise proto možná ustoupí Tsiprasově vládě a připustí odklad splátek, snížení úroků, případně částečné smazání dluhů. Stane-li se tak – i navzdory veřejnému mínění v Německu – bude to definitivní důkaz, že vůdcovské i jiné schopnosti Merkelové jsou slabé. Uskuteční se podobně řízený bankrot, jaký pod hlavičkou „záchrana Řecka“ již proběhl na jaře 2012. Zároveň Řecko dostane další mnohamiliardový překlenovací úvěr se směšnými sazbami. Na pár let to pomůže. A za nějakou dobu začne celé divadlo znova, neboť Řekové se nepoučí.

A jaký by byl optimální výsledek? Řecko si po částečném bankrotu oddechne a bude moci snížit daně. Současně si Řekové uvědomí, že nelze provozovat skandinávský sociální stát s ekonomikou na úrovni třetího světa, a podstatně zlepší podmínky pro podnikání. Inspirují se Irskem nebo Islandem, státy, které také přežily těžkou krizi a vzpamatovaly se z ní velmi úspěšně. (Ne, to se nestane.)

Bude Řecko muset opustit euro? Vše záleží na tom, co udělá Evropská centrální banka 21. července. O den dříve je totiž splatný dluh v hodnotě 3,5 miliardy eur této instituci. Pokud Řecko nezaplatí, a přesto mu ECB prodlouží nouzový úvěr, bude to znamenat, že veškerá pravidla jsou mrtvá a je dovoleno vše.

Pokud Řecko nezaplatí a ECB se zachová logicky – pozastaví nouzovou úvěrovou linku – bude aténská vláda nucena přijít s vlastní měnou, aby zachránila své banky před fatálním pádem. Ale stát se může cokoli. Politika je svět, kde ekonomická logika nemá místo.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 7.7.2015

Nová ústava.cz