Levicoví extremisté ze Syrizy mají šílené recepty pro ekonomiku i zahraniční politiku

Jednoduché aritmetické cvičení prozradí, že Řecko není schopno uhradit svůj státní dluh. Objem dluhu, jeho časová struktura a výše úrokových sazeb staví možnost zvládnutí situace do roviny zázraků. Co teď?

Existují jen dvě varianty řešení. První je rozsáhlá mezinárodní pomoc. Dotované úvěry doprovázené úsporným programem a účinnou snahou o zlepšení podnikatelského prostředí. Druhou je jednostranná platební neschopnost. Jednoho rána nebo večera řecká vláda oznámí, že prostě nemá peníze, a není tudíž schopna zaplatit splatný kupon některého dluhopisu nebo jeho jistinu. Nikdo nemůže Řecku v tomto kroku zabránit, ani celá EU dohromady. Stát, který hodlá odmítnout své závazky, se zpravidla neptá dlužníků na souhlas. Vzpomeňme na československý státní bankrot v roce 1953.

Na účet volaného

Ve své ekonomické podstatě jsou obě varianty téměř rovnocenné. Mezinárodní pomoc zaplatí členské státy eurozóny. A kdyby Řecko přestalo splácet část svých závazků – událost lidově zvaná státní bankrot –, vzniklé škody by šly na účet Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Sanaci opět zaplatí někdo ze zahraničí.

V obou případech uhradí dluhy někdo jiný. Rozdíl je v dramatičnosti vnímání obou scénářů. Když Řecko prošlo na jaře 2012 částečnou platební neschopností, byl klid. Událost byla přijata s jásotem, neboť byla marketingově „prodána“ jako záchrana Řecka. Bankrot byl uvítán finančními trhy, i když všichni finančníci věděli, že nesplacení části dluhu zkrátka je platební neschopnost. Nicméně spořádaný průběh událostí zapůsobil na finančníky natolik silně, že mnozí přinutili sami sebe věřit, že Řecko je skutečně zachráněno. Všem číslům navzdory.

Ratingová agentura Standard & Poor’s se ještě 12. září 2014 přinutila věřit, že Řecko je na dobré cestě, a zvýšila hodnocení jeho kreditní kvality. Tatáž agentura v pátek 7. února 2015 řecký rating opět snížila. Můžeme cynicky definovat rating jako „odhad úvěrové kvality a platební schopnosti korporací a vlád, který obvykle beznadějně zaostává za veřejně známými fakty“. A bude to pravda.

Veřejně známým faktem je již od prosince roku 2009, že Řecko má obrovské problémy, ale finanční trhy se s ním stále ještě nesrovnaly. A to je zde ještě několik faktů, které nejsou často veřejně zdůrazňované. Řekněme si alespoň dva.

Prvním je levicový extremismus vládnoucí strany Syriza. V Evropě jsme si zvykli, že „levice“ znamená stranu, která chce daně pro bohaté ve výši 40 procent, a nikoli třeba 25 nebo 30. Nuže, Syriza má v programu 75procentní zdanění příjmů nad půl milionu eur ročně. Kromě řady jiných daní, včetně daně z luxusu.

To ještě není nic proti znárodnění bank, železnic, letišť a síťových odvětví. Podobné požadavky bývaly módní během 30. a 40. let. Poslední, kdo v Evropě znárodňoval banky z ideologických důvodů, byl francouzský prezident Mitterrand v 80. letech. Tento levicový experiment skončil naprostým fiaskem. Že stále někdo v Evropě považuje znárodnění bank a klíčového průmyslu za skvělý nápad, je vskutku na pováženou.

Další levicové nápady jsou méně šokující, ale vznikají otázky ohledně jejich financování: zvýšení minimální mzdy na 750 eur měsíčně (při řecké nezaměstnanosti a záporné obchodní bilanci naprosto iracionální požadavek), dotace na hypotéky pro chudé rodiny, snížení DPH u základních potravin, zvýšení podpory v nezaměstnanosti i řady dalších sociálních dávek, dotace pro ekologické zdroje energie, zdvojnásobení výdajů na zdravotnictví... Zapomněli jsme na něco? Ano, znárodnění soukromých nemocnic.

Problematiku nezaměstnanosti chce Syriza řešit větší právní ochranou. Chce vlastně zakázat propouštění v duchu hesla „poručíme větru, dešti, trhu“. Nikoho na krajní levici nezajímá, že tyto recepty nikdy nefungovaly, neboť fungovat nemohou. Podnikatel, který nemůže v případě potřeby propouštět, nebude radši nikoho přijímat a výrobu přesune do Číny.

Vidina arabských peněz

Je tu ale ještě druhý, hrozivější fakt: zahrani ční politika Syrizy. Řecko by mělo vystoupit z NATO, zavřít vojenské základny, ukončit spolupráci s Izraelem, zlepšit vztahy s Tureckem, podpořit palestinské Araby (tedy včetně Hamásu), otevřít se imigraci a podpořit sjednocování rodin imigrantů. Proč to všechno? Částečně z tradičních důvodů. Evropská levice z jakýchsi těžko pochopitelných pohnutek tradičně miluje arabské a islámské autoritativní režimy. Druhým důvodem jsou finance. Syriza vidí arabské peníze a robustní tureckou ekonomiku: myslí si, že Rijád nebo Ankara ochotně pomohou výměnou za politické ústupky.

Hrozí nebezpečí, že Evropa ztratí Řecko jako součást své civilizace. Řecká politika bude diktována v lepším případě Ankarou, v horším případě Rijádem, nebo dokonce Ramalláhem či Teheránem. Neradostná perspektiva. Vedle ní je řecký bankrot pseudoproblém.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 9.2.2015