Válka ukazuje zelené Evropě barvu reality

Evropská unie musí jít příkladem, zbytek světa se přidá. Takovým argumentem často odráželi evropští zastánci boje s klimatickou změnou kritiku, že Evropa nemůže bojovat sama. Teď už je jim asi jasné, že zbytek světa se nejen nepřidá, ale navíc naše oslabení nekompromisně využije.

Není to hezké, je to cynické, bezohledné, kruté. Jenže bohužel právě tak vypadá realita Putinova Ruska, komunistické Číny, ale nepochybně i řady dalších zemí. Evropští lídři to ale nedokázali či nechtěli i přes mnohá varování pochopit. Je neuvěřitelné, že je dokázaly probudit až bomby dopadající na ukrajinská města.

Některé tedy možná ani to ne, soudě podle až absurdních výroků eurokomisaře Franse Timmermanse o tom, že Putin rozpoutal válku na Ukrajině proto, aby odvrátil pozornost od klimatické krize. Tento výrok ukazuje, že odtržení části evropských elit od reality je bohužel zřejmě nenávratné.

Přitom se však ukazuje, že návrat k rozumu a urychlené srovnání žebříčku priorit je pro západní svět doslova životně důležité. Zatím jsou ve hře životy Ukrajinců, ale jak správně řekl ukrajinský prezident Zelenskyj, pokud nezačneme okamžitě konat, zaklepe válka brzy i na naše dveře. Ukrajinský prezident svá slova logicky vztahoval k pomoci své zoufale se bránící zemi. Jeho slova mají však i mnohem univerzálnější význam.

Západ, mezi který nepochybně chceme patřit i my, musí urychleně pochopit, že sluníčkový přístup ke světu je sice hezký, ale současně naivní a nebezpečný. Svět je totiž bohužel stále džungle, v níž číhají dravci na svou kořist.

Musíme se okamžitě zaměřit na svou bezpečnost a soběstačnost, přičemž ta energetická musí stát v první řadě. Neměli bychom rozhodně rezignovat na ochranu životního prostředí či klimatu, ale zkrátka nemůžeme dekarbonizaci obětovat vlastní ekonomiku a už vůbec ne bezpečnost. Zejména, když Evropská unie je už dnes zodpovědná za pouhých 7 procent emisí. Už v minulosti bylo řečeno, že se Green Deal musí změnit na Real Deal. Tato slova dostala navíc „díky ruskému útoku na Ukrajinu“ ještě mnohem naléhavější rozměr.

Evropská unie by měla začít v energetice opravdu spolupracovat. Analyzovat možnosti a podmínky jednotlivých zemí, zbavit se závislosti na dovozu zejména z Ruska a vytvořit funkční systém, který umožní maximální využití obnovitelných zdrojů, ale současně bude mít krytá záda díky konvenčním, primárně jaderným zdrojům.

Dočasným zdrojem, který vybudování takového systému umožní, by mělo jednoznačně zůstat i uhlí. Pokud se někdo snaží tvrdit, že využívání uhlí v Evropské unii o pár let déle způsobí změnu klimatu, tak buď projevuje až směšnou neznalost, nebo jednoduše lže. Jen sama Čína totiž bude minimálně ještě několik příštích let těžbu a využívání uhlí neustále zvyšovat, přičemž už dnes je oproti Evropské unii o dva řády jinde.